Phoebe:
„Co teď? Pípla nervózně Iris.
„Musíme se nějak dostat přes štít, ale, jak to už bude horší..." Andy vypadal, že tady je s nápady v koncích.
„Super a jelikož tento štít funguje na úplně stejném principu, jako ten náš tak se přes něj nedostaneme."
„A...?"
„Kouzla tady nepomůžou." Ozval se Andy. Já si povzdechla a zadívala se do země. Do očí se mi hrnula spousta slz a já nechci, aby je ostatní viděli. Jsme tak blízko, abychom bratra zachránili a dostali pryč z téhle temné školy daleko od Arona a teď? Vše můžeme vzdát jen kvůli jednomu jedinému štítu! Větší zoufalost jsem snad ještě necítila. Teda mimo tu, kdy se přede mnou Keith proměnil v temnou bytost, a já nemohla nic dělat. Nemohla jsem mu nijak pomoci.
Iris tiše při kráčela ke štítu. Vypadalo to, jako by se ho dotkla. Pak roztáhla ruce daleko od sebe a ve štítu se vytvořila viditelná díra díky, které jsme mohli vstoupit.
„Takže tvoje magie dokáže rušit jakékoli štíty? To je opravdu tvá magická moc?" Koukla na ni Viollet.
Iris jí neodpověděla a jen se nervózně zadívala do země.
„Ale no tak! Za tuhle magii se nemusíš vůbec stydět! Vidíš, jak nám teď pomohla!" Zajásala Sita a Iris se zářivě usmála.
„Děkuju!" Objala jsem svoji kamarádku a spolu s ní a ostatními jsem vstoupila přes štít do temné školy.
„Hlavně potichu. Tady někde bude určitě ten vchod." Ozvala se Sita do ticha noci.
„Mám trochu strach." Řekla jsem směrem k Andymu, když jsem k němu potichu došla. Nechci ostatní znervózňovat.
„O ně?"
„Ano."
„Já se nejvíce bojím spíše toho, že Aron použije něco na, co jsem je nestačil připravit..." Odpověděl.
„Andy všechny jsme trénovali, jak jsme mohli a denně. Jsme připravené dobře a to jen díky tobě."
„Díky, ale... stále mám pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl."
„To bude jistě jen nejistota. Uvidíš."
Andy se na mě slabě usmál. „Byl bych nejraději, kdybychom se dostali tam a zpátky nespatřeni, ale střetu s Aronem se nevyhneme."
„Tak? Kde je ten tajný vchod?" Přerušila náš tichý hovor Viollet.
Všechny dívky krom Iris vypadají, že se na vpád do nepřátelského sídla velmi těší. Sita měla ty známé jiskry v očích a Viollet měla podobné. Sice trochu jiné, ale byla jí v očích znát stejná síla a odhodlání. Jen Iris se v očích leskl strach. Ale nechat ji tu nemůžeme. Byla by, až moc snadný cíl. Příliš snadný pro každého. Nemůžeme jen doufat, že jí každý přehlídne. Aron jistě ví, že je tu Iris s námi a kdybychom jí sebou nevzali využil by toho.
„Někde blízko. Najdu ho." Přistoupila jsem ke kamenné zdi a dotkla se jí. Znovu začala zamrzat, jako v té iluzi a já už jen čekala, kam mě mé schopnosti zavedou.
Tmavá stěna se po chvíli naprostého ticha zbortila.
„Našli jsme ho." Ozvala jsem se do tmy a nechala jsem Andyho projít, aby nám posvítil. Chvíli jsem jen stála a sledovala vzdalující se světlo, co Andy vyčaroval. Pak jsem se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Fajn. Teď už není cesty zpět. Tohle prostě musí vyjít. Závisí na tom život mého bratra a já rozhodně nenechám Arona, aby mu ublížil.
