Phoebe:
„Cože?!" Jekot Viollet byl slyšet přes celý les... možná ještě dál. Opravdu bych se nedivila, kdyby nyní Aron zjistil, kde jsme tohle je totiž nejlepší způsob, jak na sebe upozornit.
„Jaké zase cože vždyť jsi mě slyšela." Odpověděl jí Andy s naprosto klidným hlasem, jako by se nic nedělo.
„Ale tohle je..."
„Nejlepší způsob, jak se připravit na vstup do temné školy?"
„No..."
„Má pravdu." Ozvala se Iris.
„Ale... ale, co já?" Ozvala se Iris.
„Ochráním tě." Ozvala jsem se hned.
„To ti nevyjde, Phoebe všechny se objevíte na zcela jiném místě. Budete k sobě muset napřed najít cestu dřív, než vás něco zabije."
„Milé." Odpověděla jsem.
„Takže, abych to opravdu správně pochopila..." Ozvala jsem se znovu. „Ty vytvoříš za pomoci magie, bludiště s prostředím totožním s temnou školou a vším tomu podobným a my se pak musíme dostat tam a zpátky bez toho, aby nás viděl kdokoli nebo zabil kdokoli?"
„Ano."
„No skvělý!" Ozvala se Viollet.
„Tak kde to vázne?!" Nadšený křik tentokrát patřil Sitě. Ta se na nebezpečné situace vážně těší... jsem zvědavá, jestli v den D, nebude ona ta první, kdo bude zdrhat pryč.
„A ještě něco..." Andy vyčaroval čtyři černé lahvičky. Pro každou z nás jednu.
„Vypíte to." Řekl nám a lahvičky k nám „připluly" pomocí magie.
„Proč?" Pípla Iris.
„Je to černé, takže špatné!" Přidala se k ní Viollet.
Opravdu jsem si připadala, jako jediná, kdo se ptá na ty důležité otázky.
„Ano, ale já hlavně kvůli vám potřebuji nasimulovat všechno, co můžete v temné škole potkat, abyste se mohli, co nejlépe připravit."
„Co to vlastně je?" Zeptala jsem se.
„Uvidíte, kdybych vám to řekl, bylo by tohle všechno z části k ničemu, protože byste věděli, co přijde."
„Opravdu info za všechny prachy." Ozvala se Viollet. „Já to nechci vypít!" Dodala.
„Tak si nepí, ale nebudeš připravená." Odpověděl jí Andy.
„Fajn." Naštvaně nakrčila nos a celou dávku kopla do sebe, jako by pila vodku.
I já, Sita a Iris jsme to celé vypili a vše pak pohltila mlha.
Bylo mi jasné, že to vše právě začalo.
Když mlha ustoupila, vše okolo zůstalo stejně tmavé jen o něco lépe viditelné.
Všude byl temný les a já netušila, kde to jsem, Andy přece říkal, že se objevíme v temné škole. Napřed jsem nechápala, co to má znamenat, ale pak mi došlo, že nějak přece do té školy musím trefit.
Nechtěla jsem se rozejít hned. Někde ta škola musí stát a já se nechci rozejít špatným směrem. Takže kudy?
Do tváře se mi otřel chladivý vzduch a já se nadechla. Chlad okolo, mě uklidňoval a pomáhal mi čistěji uvažovat.
Ta škola bude ležet v co největší tmě. Daleko od svitu měsíce nade mnou.
Rozešla jsem se tedy směrem od světla a poslouchala jen praskající větvičky. Pak mi došlo, že i tady může něco být. Proto jsem využila to, co nás Andy naučil a dál jsem šla lesem bez jediného malého zvuku.
