„Děláš si ze mě prdel, že jo?"
„Em... ne..."
„Do prdele Iris proč si to všechno před náma tajila?!"
„Prosím zkus omezit ty sprostá slova..."
„Chci odpovědi!" Ona se místo toho zadívala na zem.
„Hned!" Vyjekla jsem.
„Já... já se bála..."
„Čeho proboha?"
„Toho, že se mnou nikdo nebude mluvit, toho, že na mě všichni začnou koukat jen pro ty schopnosti a ne pro to... kdo vlastně jsem...."
„Ale my sme tě brali, jako jednu z nás."
„Ty ne! Pro tebe jsem byla jen brzda."
„Nikdy sem neřekla..."
„Já tě slyšela! To, že se tolik neprojevuji, ještě neznamená, že nic necítím! Bylo mi hned, jasné, že hlavně kvůli tobě vám ty schopnosti ukazovat nechci! Čekala jsem jen... až... až se uklidníš. Až mě začneš brát jinak..."
„Já sem ti nechtěla ublížit..."
„To už je fuk. Teď už to stejně neutajím." Krčila rameny. „To, že jsem to tajila, ještě neznamená, že bych se kvůli jednomu tajemství měla nechat zabít."
„Děkuju ti."
„Za co?"
„Zachránila jsi mě přece."
„To nic nebylo..."
„Víš, co to znamená?" Zajásala jsem.
„Ne..."
„Máme výhodu! Aron neví, že ovládáš gravitaci! Máme větší šanci Keitha zachránit! Pojď, musíme najít ostatní." Popadla jsem jí za ruku a běžela zpátky.
Phoebe:
„Tak, co budeme dělat, až na Arona narazíme?"
„Musíme nějak přinutit Arona, aby Keitha pustil. To nejhorší pro nás je, že on nebude hrát čistou hru Nikdy jí nehrál a nebude ani teď."
„Co bude chtít?"
„Krom tvých schopností i tvého bratra."
„Proč? K čemu mu bude, když si z něj udělá otroka?"
„Keith mu nic neřekl jinak už by to proti tobě využil, takže..."
„Co mu měl říct?"
„Přece věci, co tě dostanou na dno. Věci, které tě zničí. To ví jedině on a ty. Nikdo jiný. Aron toho dosud nevyužil proti tobě, takže to neví a protože Keith mu nic neřekl. Určitě se mu vzepřel. Keith není ten typ člověka, který by se před Aronem plazil a ty to víš. My oba. Jenže jistě tím Arona velmi naštval. Takže až Aron získá tvoji moc Keith bude první na seznamu, kdo to všechno odnese. Pak budeme následovat my dva."
„Tím chceš říct, že mu ublíží?!"
„Bohužel ano. Aron ho šetřit nebude."
„Přísahám, že jestli mu ublíží tak..."
„Co?" Ozval se chodbou velmi známý hlas.
„Arone!" Andy mě zastavil hned, co mu bylo jasné, že po něm jdu.
Ano bylo by to lehkovážné, ale veškerá krev v mém těle vřela. Všechny instinkty ve mně řvali, ať ho zabiju. A já také chtěla. Jen kdyby mě nedržel Andy už by byl mrtví.
