Keith:
„Ne, ne! Nepřibližuj se!" V mém křiku byla slyšet hlavně zoufalost a strach. To, že mi zmizeli pouta z rukou jsem téměř nevnímal.
Snažil jsem se od něj odplazit, co nejdál jsem mohl. Po chvíli jsem ucítil prudkou bolest v zádech od elektrického blesku z mříží, ke kterým jsem se, až moc přiblížil.
Teď jsem se pro změnu odplazil trochu dál od mříží a znovu se vyděšenýma očima podíval na Arona.
„Ty ještě stále zkoušíš utíkat?" Zasmál se mému pokusu. Chytil mě za ruku a prudkým trhnutím mě postavil na nohy.
„Pusť mě! Přestaň!" Zakřičel jsem na něj a chtěl jsem se mu vytrhnout, ale on mě stiskl ruku ještě pevněji a chytil mi i tu druhou.
„Přestat? A teď? Když jsem skoro u konce? To ani náhodou."
„Ne!" Zaúpěl jsem zoufale a znovu jsem se mu zkusil vytrhnout. I nyní marně.
„Ale ano." Odpověděl mi.
„Ne! Prosím ne!" Dostal jsem ze sebe plný strachu. Moje srdce zběsile bilo a já se stále marně pokoušel utéct od Arona, co nejdál. Začal jsem sebou cukat a snažil jsem se ho alespoň kopnout, aby ho to přinutilo mě pustit, ale on byl ve výhodě.
Aron mě prudce otočil a ruce mi natlačil na záda do bolestivé pozice. Začal jsem bolestně křičet a už jsem se mu nemohl absolutně bránit.
„Prosím ne!" Vykřikl jsem zoufale.
„Nějaké prosím ti tady nepomůže. Přece si nemyslíš, že bych všeho nechal skoro u konce jen proto, že ty mě prosíš."
„Arone ne!" Snažil jsem se mu vytrhnout, ale čím více jsem se hýbal tím víc mi bolest vystřelovala do rukou.
On se znovu pobaveně zasmál a rukou mi zatlačil na srdce.
Okamžitě mi došlo, že to všechno právě začalo. Jakási mocná síla mě začala stahovat do nitra mimo dosah veškeré kontroly nad mým tělem. Úplně jsem cítil, jak začínám postupně ztrácet pojem o tom, kde jsem, co se děje, kdo jsem já sám a dokonce i o tom kdo je Phoebe, Andy, Viollet, Sita i Iris stejně jako Cassidy a ostatní mé kamarádky ze Země.
Snažil jsem se tomu nějak bránit, ale bylo to čím dál silnější, dokud mě to nestáhlo hluboko do sebe.
„Prima, tak zjistíme, jestli ta černá magie v tobě je dost silná."
Někde hluboko v sobě jsem stále slyšel jeho slova, takže ta černá magie naštěstí pro mě nezabrala dost.
Aron vyčaroval bílého králíčka, který si začal hopsat okolo a já vůbec netušil, co to má znamenat.
„Zabí ho." Řekl mi zcela klidě.
Moje tělo se zcela bez mého svolení dalo samo do pohybu. Já, ale nechtěl, abych ho zabil. Já nikdy neublížím živé bytosti! I přes to, že jsem byl někde, mimo kontrolu svého těla jsem měl stále alespoň tu sílu vůle díky, které se mi podařilo zvítězit, a nakonec jsem nějak zvládl své tělo zastavit. Přišlo mi šílené bojovat prosti svému vlastnímu tělu.
„Tušil jsem to." Uslyšel jsem znovu někde v ozvěně hlas Arona. „Chce to ještě trošku větší dávku."
Temnota, kterou do mě Aron vlil, byla stále silnější, až už jsem jí prostě nedokázal déle vzdorovat. Přišlo mi, jako bych teď už definitivně ztratil veškerou kontrolu nad svým tělem.
„Konečně!" Bylo to poslední, co jsem slyšel, než mě temnota okolo naprosto pohltila.
Phoebe:
