Smířil jsem se s osudem smrti. Stejně teď už nemám, jak nebo kam utéct. Vážně jsem tady dlouho nevydržel.
Zavřel jsem oči a prostě čekal. Bylo mi jasné, že tohle nebude rychlá smrt. Bohužel pro mne to bude smrt pomalá a velmi bolestivá. Tohle jsem věděl jistě. Čekal jsem všechno, ale ne chlad. Úplně, jako by mnou procházel chlad. To už se mě dotýká smrt? Úplně úžasné. Chvíli před smrtí budu pověrčivý. Ale vzhledem k tomu, že jsem v magické dimenzi bych měl věřit úplně všemu, co vidím ne?
Uslyšel jsem vyděšené výkřiky a to mě přimělo otevřít oči a procitnout z tmy. V šoku a strachu jsem koukal kolem sebe a rozeznával cosi bílého, a když jsem se vzpamatoval úplně bylo mi jasné, že je to sníh.
Bílý sníh okolo mne vál a zabránil tak mým pronásledovatelům, aby se ke mně přiblížili. Oba viditelně znejistěli a začali pomalu ustupovat.
Já se otočil na mou sestru a udiveně na ni díval. Bylo už od pohledu poznat, jak moc se díky Andymu změnila.
Svoje schopnosti měla nyní plně pod kontrolou. Její magická moc dělala, co po ní Phoebe chtěla, a bylo poznat, že se svých schopností už se nebojí.
Strach, který mývala v očích už také zmizel, a bylo poznat, že její sebevědomí značně vzrostlo. Andy odvedl skvělou práci. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli je tohle skutečně ta Phoebe, kterou jsem znával. Znovu na sobě měla ty krásné šaty a její bílé vlasy vlály ve válnici.
Oba dva útočníky najednou odhodila sněhová vlna daleko od nás a když se vzpamatovali jediné na, co mysleli, bylo zřejmě, jak nejrychleji utéct a okamžitě se teleportovali pryč.
„Phoebe!" Vykřikl jsem radostí a chtě se zvednout, ale zapomněl jsem na kořen, co mi uvěznil nohu a téměř okamžitě mě strhl zpátky na zem.
„Počkej, pomůžu ti." Phoebe se mi smála a natáhla dlaň nad kořen.
Z dlaně jí vycházeli vločky točící se v malém tornádu a zmrazili kořen, který se rozpadl na sníh. Konečně jsem byl volný a mohl jsem se zvednout.
Objal jsem svoji sestru a i když jsem se stále klepal strach ze mě díky její přítomnosti mizel stejně rychle, jako se objevil.
„Už je to dobrý." Uslyšel jsem její hlas a konečně jsem se přestal třást.
Po chvíli jsem jí pustil a odtáhl se od ní, abych ji mohl vidět do očí.
„Phoebe jsi to vůbec ty?" Vím, že Andy říkal, že v této škole patří k nejlepším, ale nečekal jsem, že její sebevědomí tolik vzrostlo.
„Jsem." Pobaveně přikývla na moji překvapenou reakci.
Šaty, co měla na sobě zmizeli a místo nich měla na sobě modré džíny, černou mikinu, bílé tenisky a její vlasy byli znovu blond.
„Co to?" Nechápal jsem tu náhlou změnu vizáže.
„Vždy, když kouzlím mé oblečení i vlasy se mění." Vykouzlila na ruce velkou sněhovou vločku a její vlasy znovu změnili barvu spolu se změnou jejího oblečení.
„Wow! To chci taky!" Zajásal jsem zatím, co má sestra se dala do smíchu, přestala kouzlit a její oblečení se znovu změnilo.
„Co vlastně děláš za hranicí?" Zeptala se. Bylo vidět, že zvážněla.
„Za čím?" Nechápal jsem.
„Andy ti to neřekl?"
„Neřekl co?"
