,,Panebože, nemůžeš ji nějak zastavit?," zeptal se Carey a i kdyby Austyn znal odpověď na prosebnou otázku, Carey by si musel dát ruce z uší, aby ji slyšel.
Austyn a jeho společníci sedali na koních jako zmrazení a hleděli na nevěstu střídavě vyděšeně a nevěřícně a zvířata netrpělivě přešlapovala, připravena vyrazit kupředu.
Austyn jim naprosto rozuměl a sám by se nejraději zachoval stejně, ale žil v bláhové naději, že mu jeho manželka bude oporou a že s ním bude společně sdílet starosti a povinnosti. Nyní mu však došlo, že má na ramenou další břímě a navíc ještě proklatě hlučné.
Holly zaklonila hlavu a bučela jako čerstvě narozené tele a po tváří jí stékaly obrovské slzy.
Austyn by ještě nedávno tvrdil, že lidská kůže nemůže zářit jasněji než její spálené líce, ale Hollyin nos předčil všechna očekávání. Měl barvu zralé maliny a ze všeho nejvíce připomínala malého vzteklého trolla.
Její dětinské kvílení by ho mělo rozzlobit, ale Austyn si nemohl nevšimnout žalostného tónu, skrytého v hlasitém nářku. Jako by ze sebe právě v tuto chvíli dostávala vše, co se v ní za cely život nahromadilo.
,,Kristepane, Austyne, dělej něco," prosil Carey a přitom si snažil zacpat ještě víc uši.
,,Uklidni ji. Nabídni jí kapesník. Jdi a pohlaď ji po... po...," řekl a rychle se snažil najít vhodnou část těla ,,Rameni," dodal a Austyn byl připraven zakročit. Po chvíli ladně seskočil z koně a řekl ,,Jeď s ostatními napřed a neotáčejte se, ať už uslyšíte cokoliv," dodal a kněz a chůva spustili křik.
,,Prosím, laskavý pane," volala Elspeth a hrozilo nebezpečí, že se každým okamžikem rozpláče.
,,Nebuďte na ni hrubý. Má paní je jemné stvoření," dodala a Austyn jen nevěřícně nadzvedl obočí, protože její jemná paní kolem sebe právě mlátila oběma pěstičkami, až voda stříkala vysoko k nebi.
,,Chtěla říct," vložil se do toho kněz a nervózně se zadíval na Austynovy ruce v rukavicích.
,,...Že naše paní je natolik křehká, že by nemusela vydržet bití, proto vás prosíme...,"dodal a tohle už Austyn nemohl vydržet.
,,A dost!," zařval a všichni včetně Careyho se stáhli o krok dál.
,,Jediný člověk, kterého tady uhodím, bude ten, kdo se mě ještě opováží obvinit z úmyslu bít svou ženu... A teď už jeďte," řekl vztekle a otočil se ke Careymu.
,,Pokud se některý z nich otočí, propíchni ho šípem," dodal a Carey a chůva poslechli jeho rozkazu a vyrazili vzhůru do prudkého kopce... Jen kněz se držel vzadu a vrhal přes rameno zamyšlené pohledy a Austyn se zamračil, protože knězův majetnický přístup k jeho ženě ho provokoval.
Připadalo mu, že se Hollyin pláč nepatrně zklidnil a tak si sundal boty a rukavice a vstoupil do potoka a dřepl si kousek od ní, lokty se opřel o kolena a Holly zavřela oči a nadechla se k dalšímu zakvílení, jenže v tom ucítila něčí přítomnost a i přes ucpaný nos cítila svěží mátovou vůni.
,,Manžel," řekla si v duchu a zakuckala se, otevřela napuchlé oči a spatřila podivný výjev, protože Sir Austyn z Gavenmoru klidně dřepěl uprostřed divokého potoka a povzbudivě se na ni usmál.
,,Už se cítíš lépe, Ivy?," zeptal se a jeho slova ji urazila a smutek se proměnil ve výbuch vzteku.
,,Jmenuji se Holly, ty hlupáku! Holly! Copak jsi tak hloupý, že si ani nejsi schopen zapamatovat, jak se tvá žena jmenuje?," řekla a byla tak vzteklá, že si neuvědomovala možné důsledky svého chování a bahno, které svírala v dlani, mu mrštila přímo do obličeje.
ČTEŠ
Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)
Romance,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím." Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
