Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

26. Bílý prapor ve větru

Když příštího rána seděla Holly na kamenném sedátku u okna a vyhřívala se na slunci a spatřila v dálce oslíka. 

Spala dlouho, přemožena sladkou malátností a když poznala postavu sedící na oslu, poklekla a povzdechla si... Tělem jí projela bodavá bolest a její jemné svaly protestovaly, protože dokonce i z takové dálky si nemohla nevšimnout jezdcových pokleslých ramen.

Nathanael určitě věděl, čím musela za jeho svobodu zaplatit a i kdyby mu to Austyn neřekl, tak kněz byl natolik bystrý, že mu muselo být určitě hned všechno jasné. A kdyby její manžel měl jen nepatrné podezření, že byl jejím milencem, tak by opouštěl by hrad Gavenmore v pohřebních nosítkách a ne na oslíkovi.

Jezdec se na chvíli zastavil a zadíval se přes rameno směrem k věži.

 Zvedla ruku na pozdrav a zamumlala ,,Bůh stůj při tobě, bratře," a Nathanael Hollyin pozdrav neopětoval, ale ještě dlouho pak hleděl jejím směrem.

 Holly se smíšenými pocity sledovala, jak se vzdaluje, až z něho zbyla jen malá tečka v krajině, ještě provlhlé včerejším deštěm.

,,Austyn ho neměl posílat samotného," zamumlala a přitom se znovu podívala do dály. 

,,Ten nešika nemá žádný smysl pro orientaci a určitě dojede až k moři, nebo narazí na nějakého horkokrevného Skota," řekla si potichu a už neměla čas déle přemýšlet nad Nathanaelovým osudem, protože zaslechla, jak kdosi zvedá závoru od dveří. A někdo se snažil vniknout do její komnaty.

 Vzdorovitě zvedla hlavu, ale srdce jí bušilo jako zběsilé.

Nevstoupil nakonec dovnitř její manžel jak si myslela, ale Winifred a pár chichotajících se komorných... A všechny nesly nádoby s teplou vodou a Winnie měla skloněnou hlavu a stále ještě mlčela, ale Holly si všimla, že se jí vrátila do tváří zdravá barva. Protože ústa měla napjatá, jako by zadržovala smích.

Pronikavým pohledem přelétla celou místnost a vynechala jen Hollyin obličej a postel.

,,Pán si myslí, že by vám dnes ráno přišla vhod horká koupel," řekla a kývla hlavou na ranec ve svém náručí.

 ,,A čisté povlečení," dodala ještě a dívky už pomalu nalévaly vodu do vany a házely kradmé pohledy na zválenou postel a Winnie uštědřila těm nejbližším z nich herdu do rad.

Holly se postavila, aby je přivítala a hrdě tyčila hlavu, jako by její pomačkaná spodnička byla hermelínový plášť a rozcuchané kudrny královská koruna...Protože pokud čekaly, že se bude červenat studem, pak se hluboce mýlily. Přesto nemohla potlačit ironicky tón, který se jí vloudil do hlasu. 

,,Jak pozorné. Vyřítíte mu můj dík za jeho štědrost," řekla Holly a přitom se na všechny mile usmála.

,,Myslel si taky, že by vám mohla prospět moje společnost paní," dodal někdo a Holly vyhrkly slzy do očí, když uslyšela onen známý hlas, když se ve dveřích objevila její chůva Elspeth. A Holly si myslela, že se radostí zblázní.

 Chůva se radostně vrhla do náručí své paní zatímco se Winnie a její pomocnice taktně vzdálily. Nezapomněly však za sebou zastrčit závoru a Holly a Elspeth došlo, že teď jsou tady uvězněné obě a Elspeth nejprve setřela slzy ze tváří své paní a teprve pak si otřela své oči.

 ,,Ach, paní, ani si nedokážete představit, jak jsem se o vás bála, protože Sir Austyn běhal po hrade jako blázen a několik dní nejedl ani nespal. A všichni jsme kolem něho chodili po špičkách a domlouvali se jen šeptem, protože jinak by hned vybuchl...A když za vámi včera v noci šel, snažila jsem se ho zastavit a přísahám, že bych se nabodla i na jeho meč, kdyby to bylo třeba, ale pan Carey mi zakryl dlaní ústa a držel mě tak dlouho, až už bylo na všechno pozdě," řekla Elspeth a Holly zamyšleno přimhouřila oči.