Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

5. A ženy občas opovrhují s drzostí

Tíha brnění, které měl pod kabátcem, působila na Austynovy podrážděné nervy uklidňujícím dojmem, protože odmítal nastavovat svá nechráněná záda takovému davu ozbrojených Angličanů a žádná mírová smlouva nemohla zrušit pocit nedůvěry, který se během století vryl Velšanům pod kůži.

Družina nápadně oděných rytířů prošla kolem Careyho, posměšně odfrkla při pohledu na jeho postarší tuniku a ošlapané boty. Carey za nimi pohrozil pěstí.

„Dejte si na mě pozor! Ať už jste rytíři, nebo panny." řekl a Austyn mu položil ruku na rameno.

 Snažil se ho uklidnit, i když sám měl chuť vytasit meč. Byl si ale vědom toho, co by se asi stalo, kdyby neudržel svůj temperament na uzdě a krev by tekla všemi směry.

Raději bude šetřit projevy nepřátelství na turnaj, ve kterém může vyhrát hodnotnou cenu. Samozřejmě pouze za předpokladu, že přežije zostuzení v souboji, ve kterém se bude bojovat slovy, namísto zbraní.

Polilo ho horko, když si vzpomněl na krásku ze zahrady. Na její tmavou hlavu chvějící se smíchem a na oči plné výsměchu.

Uštědřil Careymu zlostný pohled, ale nebylo mu to nic platné. Jeho přítel se zvědavě rozhlížel kolem sebe, jako by se před ním rozevřela samotná brána nebeská a Austyn zvedl oči ke stropu. Careymu bylo dvacet sedm let a byl tedy jen o dva roky mladší než on, ale někdy si Austyn připadal starší o několik desítek let.

Snažil se tvářit lhostejně, ale musel uznat, že Tewksbury připomíná spíše palác než hrad a místo centrálního ohniště s dírou ve stropě zde byly podél zdí rozmístěny tři páry krbů s kamennou stříškou. Podlaha nebyla pokryta sladce vonícími bylinkami a rákosem, ale přepychovými tureckými koberci.

Austyn si ještě pamatoval, že podobné vymožeností bylo možno nalézt i na jejich hradě. Bylo to ještě před smrtí matky a pak se musely všechny luxusní předměty prodat, aby bylo na daně.

Na druhém konci sálu byl před arkýřovým oknem umístěn stupínek, potažený bílým aksamitem. Přes barevné sklo pronikaly do sálu sluneční paprsky a barvily netrpělivé tváře čekajících dočervena a dozelena.

Carey do svého přítele šťouchl.

„Vypadá to tu jako v kostele, že?" řekl a přitom se na svého přítele podíval dlouhým pohledem.

„To ano." přikývl Austyn hledící na panenskou bělost stupínku.

„Oltář jako pro anděla." dodal a všiml si, že mazaný hrabě nepovolil vstup žádným ženám, ani prostým ani urozeným a zcela určitě si přál, aby byla pozornost všech mužů upřena na hlavní cenu turnaje.

Austyn si pohrdavě odfrkl, protože toto opatření bylo zcela zbytečné. Viděl hraběcí dceru jen na chvilku, ale nebylo pochyb, že byla ztělesněním všeho, co si jen muž mohl přát a před takovou krasavicí, by každá žena ztratila svou zář, jako luna před vycházejícím sluncem.

Rudý závěs ve dveřích po straně stupínku se rozhrnul a Austynovi se rozbušilo srdce. Objevil se muž nevelké zavalité postavy a kdyby se na jeho šafránově žlutém plášti neskvěl erb Tewksburyů, Austyn by ho považoval za sluhu.