Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

4. Muži jsou mizerové

Holly se ze sebe snažila dostat nahromaděný vztek. Právě se ponořila do horké lázně, kterou jí Elspeth připravila a z vody vonicí myrhou se vznášela pára a prameny vlasů, jež se vysmekly z Hollyina vysokého drdolu na temeni hlavy, se zkroutily jako hadi.

Elspeth jí masírovala ramena drsnou houbou.

„Neměla jste utíkat, má paní. Bratr Nathanael už málem volal hradní stráž. S tolika muži nejste v bezpečí ani uvnitř hradu." řekla po chvíli její chůva a Holly si vzpomněla na touhu, která se zračila v rytířově tváři a hořce si povzdechla.

„Máš pravdu, Elspeth. V té tmě může snadno dojít k záměně s jinou ženou." odpověděla a opřela si hlavu o okraj dřevěné vany, zatímco jí Elspeth omývala prsa a břicho... a když zavřela oči, uviděla před sebou obraz rytíře v náručí jeho buclaté „paní".

„Jakápak paní!" zamumlala.

„Spíše hradní běhna. Nebo obyčejná služebná." dodala a její chůva se na ní tázavě zahleděla.

„Říkala jste něco, dítě?" zeptala se a Holly cítila jak na ní vrhá svůj pohled.

„Ne." odsekla a ani se nenamáhala otevřít oči.

„Určitě má někde ve Walesu manželku. Kanec jeden rozdychtěný." mumlala a najednou otevřela oči.

„Medvěd." řekla nahlas a Elspeth se na svou paní překvapeně podívala, protože dívka přiběhla do komnaty, jako by jí za patami hořelo. Oči se jí leskly a tváře měla rudé. Vyhnala všechny ze svého pokoje a ignorovala jejich dotěrné otázky a protesty a dokonce se odvážila zabouchnout dveře přímo před nosem svého rozzuřeného učitele.

Dámy uraženě odešly, ale bratr Nathanael byl stále ještě za zamčenými dveřmi a domáhal se vstupu.

Elspeth ždímala houbu a mumlala si přitom něco pod nosem...Ve skutečnosti se jí Holly jako dračice líbila více než tichý duch, který se ploužil hradem od té doby, co se dozvěděla, že se již zítra bude konat rytířský turnaj a její úžas vzrostl, když jí Holly vytrhla houbu z ruky a začala si dřít rty.

Holly zachytila Elspethin udivený pohled a rychle odtrhla houbu od rtů. Stejně to byla marná snaha. I kdyby si sedřela kůži, pořád by cítila rytířův polibek.

Jako by jeho dotyk nenapadl jen její ústa, ale také duši.

Netoužila po ničem jiném, než schovat tvář do dlaní a utopit se v slzách. Už byla téměř rozhodnutá podrobit se otcovu přání, ale setkání s rytířem jí připomnělo, že musí bojovat za svou svobodu.

Nikdy se nestane poslušnou dekorací tyrana, jakým je Eugen, nebo ještě hůře, otrokyní muže, který ji nechá chřadnout u krbu, zatímco si bude užívat s nějakou cuchtou v zahradě.Dveře se zachvěly pod další silnou ranou.

„Okamžitě mě pusťte dovnitř, Holly. Musíme spolu ještě na zítřek nacvičit píseň. Dětinské trucování vám nepomůže." řekl jí bratr a pak následovala další netrpělivá rána pěstí a Holly zaskřípala zuby.