,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
,,Zrádnější poběhlice nikdy nežila!.. Mazaná jako Eva.... Nelidská a krutá... Lákala slušné a pobožné muže do své postele jako včely na med!," vykřikl někdo a Holly si až po chvíli uvědomila, že ta slova nevyřkl Austyn, ale jeho otec.
Stařec který rozrušeně mával pažemi a pevným krokem mířil k hrobu.
V očích mu hořely ohníčky hněvu a zdálo se, že je zcela při smyslech, protože i Holly překvapeně zalapala po vzduchu. Protože ještě nikdy ho neslyšela vyslovit více než dvě slova najednou. ,,Slabá a vzpurná, taková byla moje Gwyneth... Zcela se oddala hříšnému životu a jeden muž nedokázal uspokojit její nenasytnou touhu... Ani dva. Ani...," znělo ve vzduchu a bylo to, jako by se protrhla hráz mlčenlivosti a uvolnila proud zloby.
Holly si uvědomila, že jeho nepřipravený proslov přilákal další diváky. Emrys, Carey a bledá Winifred se tlačili u zahradních vrat a Nathanael všechno pozoroval z kaple. Ostatní obyvatelé hradu vyšli ven z pivovaru, ze stájí i z kovárny, protože jejich zvědavost byla silnější než strach.
Holly se snažila nedívat na Austyna a bála se, že ji bude považovat jen za dalšího nežádoucího svědka svého utrpení.
Carey přisel až ke starci a jemně ho chytil za paži. Holly nabyla dojmu, že to nedělá poprvé.. a zřejmě ani naposled.
,,Pojďte, pane," řekl Carey a jemně ho poplácal po ruce.
,,Je čas na večeři. Máme nakládaného úhoře. Vaše oblíbené jídlo," dodal a ostatní zmizeli stejně rychle, jako se před chvílí objevili.
Zdálo se, že se při Careyho laskavém gestu zastyděli a Rhys z Gavenmoru namířil obviňující prst k nebi a prohlásil ,,Děvky, všechno jsou to děvky! Nezajímá je nic jiného než mužský úd a nemohou se dočkat, až budou moci roztáhnout stehna a vysát z muže i poslední kapku jeho síly...!," křikl a dveře se za ním zavřely a milosrdně tak přetrhly proud jeho řeči a jestli se Holly před chvílí nemohla podívat na svého manžela, tak teď už teprve ne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ještě nikdy jsem neviděl, jak se červenáš. Sluší ti to," znělo vedle ní a Austynova tichá slova jí překvapila.
Hleděli na sebe přes matčin hrob a Holly manželův zkoumavý pohled neunesla a sklopila hlavu. Protože od té doby, co se nekoukal na ni, ale skrze ni, přestala maskovat svůj vzhled.
,,Ještě nikdy jsem tě neviděla rozhazovat květiny, pane. Slušelo ti to," řekla a přitom se mu rychle podívala do očí.
,,Měl jsem tě varovat, protože všichni muži našeho rodu jsou postiženi," zaváhal a pak ještě po chvíli dokončil to co chtěl říct... ,,Nepředvídatelnými výbuchy zlosti a podle měřítek Gavenmorů byl toto jen projev nevrlosti," odsekl a přitom se jí snažil nedívat do očí.
,,Doufám tedy, že nikdy nezažijí opravdový vztek," řekla Holly a přitom se na něj podívala.
,,Já taky," odpověděl Austyn, který se postavil a poodešel. Stál s rukama v bok a přes pobořenou zeď hleděl na řeku a záře zapadajícího slunce lemovala jeho profil.
,,Můj otec nebyl k Walesu vždycky tak loajální, jak se nyní snaží předstírat," řekl po chvíli a pak se na ní znovu podíval.
,,Když se doslechl, že má anglický král Eduard v úmyslu vybudovat několik hradů podél welšských řek a strategických stezek, aby zajistil mír v oblasti, dobrovolně nabídl vlastní pozemek. Věděl, že se mu král za tuto službu bohatě odvděčí," dodal a přitom znovu obrátil svůj pohled k řece.
,,Nathanael mi o těch hradech vyprávěl," řekla Holly a zamlčela o tom že ví, že se Eduardovi jeho sen nepodařilo nikdy zcela zrealizovat a že Velšané pokračují v občasných rebeliích proti svrchovanosti Eduardova syna dodnes.
Austynovi se na rtech objevil toužebný úsměv.
,,Bylo mi tehdy devět a všechno se mi moc líbilo. Všude bylo plno zedníků, kopáčů a tesařů a společně s Careym jsme stále vymýšleli nějaké lumpárny. Dovedeš si představit jak jsme byli nadšení, když jsme se dozvěděli, že nás Eduard osobně poctí svou návštěvou. Ještě nikdy jsme opravdového krále neviděli," znělo z jeho úst a Austyn se zamračil.
,,Byl deštivý podzimní večer, když se svou družinou dorazil. Eduard už byl starší muž, ale stále plný síly. Byl jsem tehdy podsaditý chlapec, ale on mě zvedl jako pírko," dodal a Holly se při té představě musela usmát.
,,Austyn a podsaditý chlapec," řekla si pro sebe a znovu jí tato představa donutila k úsměvu.
,,Seděli spolu dlouho do noci... otec, matka a ten anglický král...Smáli se, povídali si, utahovali si jeden z druhého a král se velice obdivoval matčině zpěvu," řekl po chvíli a Holly se zachvěla při vzpomínce na melodii, kterou slyšela ve věži.
,,Rozešli se až kolem půlnoci... Otec se v noci probudil a zjistil, že postel vedle něho je prázdná," znělo tlumeným hlasem a najednou Holly nechtěla, aby pokračoval.
,,Mohla by ho nějak zastavit?," znělo ji v tu chvíli v hlavě.
,,Co kdyby ho objala a umlčela polibkem?," řekla si pro sebe, ale nebyla však schopna jediného pohybu a nehybně tedy vyčkávala, co bude dál. Z Austynova hlasu zmizely všechny emoce a nyní zněl klidně a vzdáleně.
,,Po celém hradu hledal svou Gwyneth, stejně jako to dělá i dnes, ale tu noc ji našel v králově posteli," zmlkl.
,,Co udělal?," zašeptala Holly a Austyn jen pokrčil rameny.
,,Co mohl dělat? Tehdy bylo častým zvykem nabízet svému hostu přízeň vlastní manželky a tak jednoduše zavřel dveře a vrátil se do postele... Příštího rána se s Eduardem srdečně rozloučil a přísahal mu věčnou věrnost... Pak zamířil po schodišti nahoru a mou matku uškrtil," odpověděl na její otázku a Austynův krásný profil vypadal teď téměř nelidsky, jako by byl vytesán z kamene.
,,Našel jsem je v posteli na stejném prostěradle, na kterém spala s jiným mužem a otec jen svíral její bezvládné tělo v náručí a plakal. Líbal ji a prosil, aby vstala. Matčin krk byl však opuchlý a rýsovaly se na něm fialové otisky jeho prstu a obličej měla zčernalý smrtí," řekl po chvíli a Holly si dlaní zakryla ústa.
,,A to se ještě Rhyse zastávala a dovolila mu, aby se za ní šoural chodbami jako neškodné štěně," znělo jí v hlavě a to ještě předtím v dlaních svírala jeho křehké ruce...,, Stejné ruce, které ukončily život Austynovy matky".
,,Když se Eduard doslechl o její smrti," pokračoval Austyn.
,,Odvolal všechny zedníky a otočil se k otci zády... Připravil ho o titul a všechen majetek. A přesvědčil tak jeho nejlepší muže, aby ho opustili," řekl a Holly už pochopila, proč na hradě neviděla žádné rytíře a proč hrad nehlídali zkušení strážci, ale farmáři, pekaři a včelaři.
,,Eduardův syn nás nepřestává pronásledovat a uvalil na nás takové daně, že časem budeme muset opustit i tuto pustou skály...A to všechno kvůli jedné proradné ženě... Protože nás zradila," dodal tiše a Holly slyšela v jeho hlase nářek ukřivděného dítěte, které muselo příliš brzo nést na ramenou zodpovědnost dospělých.
,,Opustila nás," znělo do ticha.
,,Opustila vás?," řekla a vyskočila na nohy a téměř se i zajíkala.
,,Myslím, že ne, pane, to vy jste opustili ji," dodala a přitom mu po chvíli věnovala lítostivý pohled.
