Trvalo celou věčnost, než se Holly vynořila z temné mdloby a její rozpoložení by se dalo popsat jako něco mezí šílenstvím a otupělostí a překvapilo ji, že je stále ještě naživu.
Nedokázala pochopit, že její zraněné srdce může dále bít, jako by se nic nestalo. Jako by ji Austyn stále ještě miloval.
Natáhla si ztuhlé nohy a uschlé slzy zdrsněly jemnou pokožku na její tváři, ale nevadilo jí to. Dávala přednost bezvýrazné masce před marnou nadějí či smutkem a otupělost jí přinesla úlevu, zvláště když si uvědomila, že zasáhla celé její tělo.
Vstala, aby si prohlédla komnatu.
Nepřekvapilo by ji, kdyby ji Austyn zanechal v úplné tmě, ale prasklinami v dřevěných okenicích prosvítalo do místnosti měsíční světlo.
Kruhová věž nesplnila její očekávání. Nebyla tu hejna krys okusující čerstvou zdechlinu. Neležely tu vybledlé kosti. Dokonce ani Gavenmorovy nevěsty se jí nevysmívaly za to, že neuposlechla jejich varování a očekávala spíše sparťanské podmínky vězeňské cely, ale místo toho se ocitla v nejpřepychověji zařízené komnatě celého hradu.
Léta zanedbáváni zanechala stopy úpadku, ale celá místnost ještě stále působila elegantním dojmem... Jako starší žena odívající se do sametu a hedvábí, aby si udržela křehkou iluzi krásy... A spousta pavučin pokrývala klenbu a ještě posilovala nadpozemský charakter komnaty.
Holly se rozhodla pokoj blíže prozkoumat a její kroky tlumily těžké tapisérie pokrývající zdi.
Masivní postel s nebesy stála na pozlaceném podstavci uprostřed místnosti. Brokátové závěsy byly sice ožrané od molů, stále však vypadaly přepychově a z vyřezávaných dřevených sloupků visely roztrhané sametové pentle.
Holly se bezmyšlenkovitě jedné dotkla a uvažovala, k čemu asi sloužily.
U postele stála na čtyřech vyřezávaných nožkách mohutná komoda. Přejela prstem po zaprášené desce a nádobka s vyschlou rtěnkou ležela hned vedle stříbrného hřebenu a prázdného parfému... To Holly připomnělo, že přepychové vězení kdysi obývala jiná žena... Žena, kterou manžel obvinil z nevěry a jíž zanechal tyto předměty jako vzpomínku na svoji někdejší náklonnost.
Nadzvedla víčko stříbrné dózy a čekala, že tam najde uříznuty prst nebo něco podobného a zalapala po dechu, když spatřila zlato a drahé kamení a zabořila ruku do pokladu a pohrávala si se smaragdy ozdobenou čelenkou, diamantovou broží a rubínovým přívěskem na zlatém řetízku, silnějším než její malíček.
,,Proč, proboha, Austyn ty šperky neprodal, aby uspokojil královské výběrčí daní?," uvažovala.
,,Určitě to nebyla známka respektu k zemřelé babičce," znělo jí v hlavě a odhodila šperky, jako by to byli jedovatí hadi a zamířila k oknu a prudce rozevřela okenice.
V místnosti nebyla jen úzká struna, ale také velké obdélníkové okno lemované dvěma kamennými sedátky.
,,Dost velké okno na to..", pomyslela si hořce.
,,..Aby se z něj dalo vyskočit..," doznělo jí v hlavě a vítr jí foukal do obličeje a vysmíval se jejím suchým očím. Věž nabízela nádherný panoramatický výhled na okolní krajinu zalitou stříbrným měsíčním světlem, ale jen na nepatrný kousek prázdného nádvoří.
Shlížela dolů a uvažovala, jestli na dlažbě zůstaly nějaké krvavé skvrny. Najednou ucítila na šíji tichý vzdech a přeběhl jí mráz po zádech.
ČTEŠ
Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)
Любовные романы,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím." Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
