,,Holly!" Austyn vykřikl Hollyino jméno a jako poháněn nadlidskou silou vytrhl pouta ze zdi a Eugene se nezmohl na nic jiného než na překvapeny výkřik, protože pak se mu kolem krku omotal volný konec řetězu a Austyn pak po malé chvíli uložil baronovo bezvládné tělo na zem a hnal se k oknu.
,,Za to že jsi mi zabil to nejdražší!" řekl ještě, když se podíval na bezvládné ležící tělo a opřel se o parapet a několikrát se zhluboka nadechl, protože své oči měl pevně zavřené a sbíral odvahu k tomu, aby se mohl podívat na dlažbu pod ním.
,,Austyne?" ozval se po chvíli váhavý šepot a Austyn jen překvapeně vytřeštil oči, protože i bleděmodrá obloha se snad i vysmívala jeho smutku.
,,Pane Bože na nebesích", pomyslel si divoce.
,,Copak mu nebude dopřán ani okamžik klidu, aby mohl truchlit pro svoji milovanou ženu?.. Copak ho už i její duch musí okamžitě začít pronásledovat?," řekl si Austyn pro sebe a snažil se udržet v klidu, i když jeho emoce byly v tu chvíli volné jakoby snad ani nebyly na uzdě.
,,Austyne!" ozvalo se po chvíli znova a další prosba už zněla rozzlobeněji.
Austyn se podíval po chvíli dolů a hned na to spatřil Holly zamotanou do břečťanu jen kousek pod oknem.
,,Holly!" vykřikl a uviděl jak jeden úponek pod stiskem její ruky povolil.
,,Rychle Austyne pospěš si!" křikla Holly a přitom se snažila pevně držet.
,,Nebo se už dlouho neudržím," zavolala a přitom se Austynovy pevně podívala do očí a Austyn v těch očích viděl neskutečný strach a nevěřícně se roztřásl po celém těle, protože se bál že jí ztratí a natáhl k ní svou silnou paži a Holly se ho hned na to chytila a její zoufalý stisk jeho ruky ho ujistil v tom, že nemá co dočinění s duchem, ale se svou milovanou ženou... A tak radostně vykřikl a přitáhl si ji k sobě.
Váleli se pak po podlaze ve vzájemném objetí a smáli se a plakali...Potom Holly přitiskla své rty k jeho krku.
,,Už jsem si myslela, že mě tam necháš viset celý den... A nebyla jsem si vůbec jistá, jestli mě ta zeleň udrží...protože ještě chvíli a rozplácla bych se na dlažbě jako Winifredin pudink," řekla Holly a přitom se na Austyna usmála.
,,Že ty mě musíš pořád sekýrovat," zamumlal Austyn po chvíli a nežne ji políbil na čelo, pak na uši a nakonec na špičku jejího drzého nosíku.
,,Věděla jsem, že když tě dostatečně povzbudím, vyburcuji tě k nadlidskému výkonu," zašeptala a opřela si dlaně o jeho hruď a zamilovaně se na něho usmála.
,,Prostě jsem ti nepřestala věřit," dodala a Austyn zvážněl.
,,Já tobě take ne, má paní," řekl a pohladil ji po vlasech a zahleděl se jí do obličeje... do toho obličeje, který si tolik zamiloval a to nejen kvůli jeho kráse a jejich rty se po malé chvíli spojily.
Když se od sebe odtrhli a pohlédli na sebe, tak komnatu najednou zaplavila zlatá záře a Austyn by ji považoval za sluneční svit, kdyby mu v uších nezněla ozvěna ženského smíchu. A tak si k sobě přitiskl Holly ještě víc a oba pak společně překvapeně zírali na průsvitnou postavu, která se před nimi objevila.
Hedvábné vlasy jí poletovaly kolem překrásné tváře a Holly si vedle té krasavice připadala jako strašidlo a bezděčně si Austyna přitáhla blíže k sobě, aby jí neutekl.
A Austyn by ten hlas poznal kdykoliv ...sametový... melodický... lehce posměšný.
,,O nic jiného jsem tě nežádala, Austyne z Gavenmoru... Jen o to abys uvěřil ve stálost ženského srdce," řekl onen přízrak a pak se lehce zakymácel. Ale než mohl zcela zmizet, tak Austyn si uvědomil, že zírá do laskavých očí své matky a srdce se mu naplnilo vděčností za ten nečekaný velkorysý dar.
ČTEŠ
Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)
Romance,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím." Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
