Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

2. Musím jí vidět, musím vidět její krásu...

„Hezká žena je pro svého muže neštěstím." zavolal sir Austyn z Gavenmoru přes rameno, zatímco jeho kůň uháněl po trávníku zvlhčeném nedávným jarním deštěm.

Debata s vojákem mu sloužila jako záminka k pohledu dozadu. Otáčel se tím častěji, čím více se vzdalovali od velšského lesa a jen stěží mohl obdivovat krásy zdejší krajiny, když věděl, že může očekávat anglický šíp ve svých zádech.

Carey ho dohnal.

Vedl za uzdu několik plně naložených koní a v druhé ruce držel dubový kůl, na kterém hrdě vlála rodinná vlajka Gavenmorů a závan větru mu vmetl vybledlou červenozelenou látku do tváře. Odstrčil ji a odfrkl hlasitěji, než jeho strakatý kůň.

„Měl by ses stydět, Austyne! Chceš říct, že bys dal přednost škaredé milence před krásnou?" položil mu otázku a on se na něj jen usmál.

„Milenka a manželka jsou dva zcela odlišní tvorové. U té první může člověk tolerovat krásu, ale co se týče té druhé, obyčejná dívka mírné povahy, je opravdovým drahokamem na koruně svého manžela. Koneckonců, vzhled klame a krása je marnivá, ale ta žena, která se bojí svého pána, si zaslouží pochvalu." odpověděl a vrátil to svému příteli s úšklebkem.

„Přestaň používat bibli na podporu svých názorů. Tam se mluví o jiném Pánu. I když pokud má žena za muže Gavenmora, má se opravdu čeho bát." dodal již šeptem. Austyn zatáhl za opratě a obdařil svého společníka zlověstným pohledem.

Již přes osm století sloužila pověstná žárlivost Gavenmorů jako inspirace ke spoustě legend.

Austynův dědeček věznil babičku celých deset let ve věži jen proto, že se odvážila usmát na potulného žongléra. Osud nešťastného akrobata nebyl nikdy potvrzen, ale říkalo se, že jeho posledním vystoupením byl smrtonosný tanec na laně, před zrakem nadšeného hostitele.

„Nikdy jsem žádnou ženu neuhodil." zakvílel a vrátil příteli dlouhý pohled.

„Taky ses s žádnou neoženil." procedil skrz zuby Carey a nenechal se zastrašit Austynovými výhružnými pohledy. Ostatně, byl na ně zvyklý už od chlapeckého věku.

„Co když bude to děvče z Tewksbury opravdu tak krásné, jak se o něm říká?" zeptal se a jeho přítel mu odpověděl odfrknutím.

„Jsou to jen pohádky. Žádná smrtelná žena nemůže být tak krásná. Pokud by doopravdy byla taková krasavice, proč by její otec nabízel tak ohromné věno?" řekl na jeho slova a pak ještě dodal.

„Vsadím se, že má zuby jako kobyla a uši jako zajíc." odsekl a Carey jen pokrčil rameny.

„Možná je doopravdy velmi krásná, ale protivné a nestálé povahy." dodal a Austyn cítil, jak bledne a jeho ruce v železných rukavicích pevně sevřely opratě, jako by ho chtěly varovat před strašným skutkem, kterého by se mohly dopustit, kdyby se ukázalo, že mu jeho žena byla nevěrná.

„Nechť se krása stane tvým věčným prokletí." slova královny víl Rhiannon vyslovená poté, co jí jeden z jeho předků nespravedlivě obvinil z nevěry, mu zněla stále v uších. Pobídl koně a ten se rozběhl po louce plné fialových květin.