,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
Austyn kráčel kolem nedokončené hradní zdi a snažil se přesvědčit své tělo, že si jeho sladká ženuška zasluhuje něco lepšího než jen lůžko z trávy na břehu řeky.
Zasluhuje si měkkou péřovou matraci na nádherné posteli s nebesy potaženými hedvábím a zasluhuje si stříbrné poháry plné kořeněného vína, které zmírní její panenský stud a zaslouží si i vonné svíčky, ozařující jejich propletené údy.
Austyn nahlas zasténal.
,,Zdá se, že své vzrušené tělo nepřesvědčí", řekl si sám pro sebe, protože bezohledně trvalo na svém a koneckonců, k čemu potřebuje manžel a jeho žena hedvábí a peří, když se před nimi rozprostírá božská země? A může ji něžně položit na svůj plášť a pokrýt její nahé tělo vonnými lístky hyacintů a violek.
K čemu víno, když má schopnost probudit v ní touhu? A bude ji hladit tak dlouho, až odhodí veškeré zábrany.
A copak nejsou svíčky jen slabým odrazem slunce? Copak může urazit Boha tvrzením, že je lepší milovat se se svou paní v slabé záři voskových svíček, než ji připravit o nevinnost pod velkorysými paprsky slunce?
Austyn se prudce otočil a zamířil zpátky k řece.
Byl už téměř na vrcholu kopce, když mu k uším dolehly první tóny známé melodie a zastavil se a teplý letní den byl najednou tak chladný a temný jako nejhlubší zimní noc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Holly právě vhodila do košíku poslední květinu, když si všimla tmavé postavy scházející z kopce a zaclonila si oči proti slunci.
Měla strach, že je to Nathanael a bude ji obtěžovat dalšími řečmi o věčném prokletí, ale na tváři se jí objevil úsměv, když poznala manželova široká ramena a hřívu tmavých vlasů a zdálo se, že i on stejně jako ona touží začít jejich společnou budoucnost co nejdříve.
Ale úsměv jí zmrzl na tváři, když zachytila pohled jeho očí a jeho tvář kterou měl naprosto nehybnou jako posmrtnou masku.
Bezděčně ustoupila o krok dozadu a Austyn se k ní blížil jako nebezpečné zvíře.
Ustupovala před nim, instinktivně vedena svým pudem sebezáchovy a zakopla a sklouzla po bahnitém břehu do mělké vody. A proud řeky se hladově zakousl do její sukně, ale ona nepřestávala ustupovat a voda jí zalévala kotníky, lýtka i roztřesená kolena... a i její zbabělost ho neodradila a následoval ji do řeky a už je po chvíli dělily jen dva šplouchavé kroky.
Chytil ji za vlasy a přitáhl si ji k sobě.
Zkoumavě se jí zadíval do obličeje jako tehdy v zahradě a Holly se roztřásla strachy. Austyn si prohlížel její jemnou plet a postupně odkrýval její masku.
A jeho otevřený vztek by byl lepší než ledový chlad, který z něho vyzařoval.. a jeho mlčení ji vystrašilo více než nějaký zlostný výbuch.
