,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
,,Jestli budeš takový blázen a vezmeš si do postele tuto čarodějnici," řekl Austyn a dlouze se přitom na Eugena podíval.
,,Budeš ještě rád za to, když tě ve spánku někdo praští do hlavy...Protože já osobně bych dal raději přednost smrti než představě, že bych musel celý život poslouchat to její věčné sekýrování," dodal a Holly se v tu chvíli vrhla na Eugena.
,,Dej mi tu dýku a pust mě na něho!.. Já ho před tím trápením ochráním!" křikla a Eugen ji chytil kolem pasu.
,,Ne tak rychle, zlato. Nechceš ho chvíli mučit?" řekl a přitom se na Holly vesele usmál.
,,Co máš na mysli?" vykřikl Austyn a vrhl po něm zlostný pohled.
,,Chceš mě snad donutit, abych se s ní ještě jednou vyspal?" řekl po chvíli podrážděně a přitom přejel Holly svým dlouhým pohledem.
,,Na to zapomeň!" odsekla Holly a otřásla se hnusem, když ji Eugen objal.
,,Kdepak," řekl a přitom si otřel svou tvář o její spánek.
,,Myslel jsem si, že bys rád viděl, jak to s ní dělám já," dodal a nespustil z Austyna pohled ani tehdy, když svou rukou zajel nahoru a chytil do dlaně jedno Hollyino bujné ňadro.
Holly se rovněž dívala na svého manžela a neodvažovala se ani nadechnout, protože věděla, že i jediný vystrašený vzdech by je oba mohl zničil. A Austynova tvář vypadala jako vytesaná z kamene.
Pohrdavě se podíval na svoji ženu a chladně přešel i fakt, že ji Eugene drží kolem boku a zapřel se v poutech a zívl si jako velký ospalý medvěd.
,,Jen si posluž, Montforte...A nezapomeň nás oba vzbudit, až budeš hotov," řekl Austyn a Eugena jeho odpověď rozlítila tak, že prudce odstrčil Holly, až spadla na koleno, ale jí to v tom okamžiku ani nevadilo.
,,Vy dva si skutečně zasloužíte jeden druhého!" vykřikl a přitom se na oba dlouze podíval.
,,Uječená harpyje a spokojený paroháč....To je panečku páreček k popukání!" řekl a Holly se spokojeně usmála, když viděla, jak Montfort zuří. Ale úsměv jí zmizel z tváře hned na to, když se Eugene vydal k Austynovi s napřaženou dýkou v ruce.
,,Kdybys věděl, jak nerad milosrdně zabíjím takové, jako jsi ty...," odsekl Austyn se ze všech sil zapřel do okovů a úpěnlivě se na Holly podíval a ona okamžitě pochopila, že to nebyla prosba o pomoc, ale přání, aby se do toho nepletla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Holly neměla čas hledat nějakou zbraň. Neměla čas ani křičet, či se modlit, protože Eugene se napřáhl a mířil dýkou přímo do Austynova srdce...Holly ale rychle proběhla pod baronovým loktem a tělem zakryla svého manžela.
Objala ho kolem pasu a svou tvář zabořila do jeho teplé hrudi a očekávala, že se jí dýka zapíchne mezi lopatky.
V místnosti bylo najednou ticho jako v hrobě a pak se ozval zlomyslný smích a Holly otočila hlavu a spatřila na Eugenových rtech vítězný úsměv, po kterém jí přeběhl mráz po zádech.
,,Jak ironické! Tvrdíš, že ti na manželovi ani za mák nezáleží a přitom jsi pro něho ochotna zemřít," řekl a poklepal si rukojetí dýky o bradu.
,,Aby nikdo nemohl říct, že baron z Montfortu není romantická duše, odměním tvoji oběť a nechám ho žít," dodal a Holly tekly po tvářích slzy úlevy a Austyn zabořil bradu do jejích kudrn.
,,Žij, Gavenmore," pronesl Eugene překvapivě jemným hlasem a přitom se na Holly znovu podíval.
,,Žij s tím, že pokaždé, když se podíváš na svou ženu, vybavíš si ji ležící na zádech, jak s roztaženýma nohama přijímá jiného muže...A žij ve strachu, že se jí to se mnou líbilo a že nevzdychala bolestí, ale rozkoší...A žij v nejistotě, že dítě, které se jí za devět měsíců narodí, možná nebude malý Gavenmore, ale potomek muže, kterého nenávidíš," řekl a Holly cítila, jak se Austynovo tělo napjalo jako luk. Když jí Eugene přitiskl dýku ke krku a zvedl ji.
Austyn se vzepřel v poutech a křičel vztekem a zlobou a Holly kopala a škrábala kolem sebe, protože už jí bylo zcela jedno, jestli ji Eugene zabije...A raději by zemřela, než aby se Austyn musel dívat na něco, co je pro Gavenmorovy horší než smrt a špička dýky se jí v tu chvíli zaryla do krku.
,,Holly, podívej se ně mě!" křikl Austyn a manželův rozkaz zněl tak rozhodně, že se i Eugene na okamžik zastavil, protože v Austynových očích doutnal oheň.
,,Poslouchej mě, andílku," řekl prudce a přitom jí pohladil pohledem.
,,Zbytečně neriskuj zranění a udělej, co bude chtít," dodal a přitom zuřivě zamrkal, když se jí znovu podíval do očí.
,,Tvůj život má pro mě větší cenu než tvá čest...A stejně nikdy nedostane to, co na tobě nejvíce zbožňuji... Protože v mých očích budeš vždycky čistá a nádherná," zašeptal a Holly se po jeho slovech sevřelo srdce naději.
,,Jak dojemné!" vyštěkl Eugen na to a Holly se podlomila kolena, protože po projevu manželovy šlechetnosti neměla jinou možnost než také něco obětovat a tak prudce loktem udeřila Eugena do rozkroku až Montfort padl na kolena a zaklel.
Holly se mu rychle vytrhla a rozběhla se k oknu.
Vylezla na římsu....A vítr jí trhal vlasy a omotával jí šaty kolem nohou stejně jako za jednoho letního odpoledne v Gavenmoru, kdy jí krása krajiny připomněla, že přes všechny problémy je život natolik vzácný, že by se neměl opouštět bez boje.
..Neodvážila se podívat na dlažbu...a místo toho se otočila tváří do věže a přes slzy se usmála na muže, jehož víra jí dodala sílu pokračovat v boji.
,,Prosím, ne...!" vykřikl a přitom se jejich pohledy znovu setkaly.
,,Nechovej se jako blázen, ty čubko jedna!" vyštěkl Legget a vyskočil na nohy. Ale Austyn věděl, že Montfort ji už tentokrát nedostane, protože napjal všechny svaly svého mohutného těla až se mu na zápěstích objevily kapky krve.
Legget se k ní blížil a čas se zastavil, když se Holly dotkla konečky prstů svých krásných rtů a pak ustoupila o krok dozadu a zmizela.
