Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

14. Darky na usmířenou

Byl tak zabrán do myšlenek, že ani neslyšel Careyho, který se k němu hnal chodníčkem od řeky a v jedné ruce držel na provaze navlečené ryby.

 ,,Slyšíte mě, pane, ptám se, jestli jste neviděl sira Aus...," nedořekl ani poslední slova, protože překvapeně upustil svůj náklad na zem.

,,Kristepane, Austyne, cos to udělal?," zeptal se ho Carey, který na něj vyvalil překvapeně oči.

,,Zachoval jsem se jako naprostý idiot," odpověděl bezmyšlenkovitě Austyn a odložil ručník a dýku a natáhl se na kámen pro košili. 

,,Právě jsem pošlapal citlivé srdce své paní," řekl a přitom smutně pohlédl na svého přítele.

,,A to ještě není ani poledne, ale já se ptal na tvůj plnovous," odsekl Carey a otřel zbytek mýdla z Austynovy tváře.

 ,,Ještěže jsem zapomněl, jak jsi hezký, jinak bych se s tebou oženil jako první!," řekl a Austyn ho lehce chytil za bradu a zatřásl s ním.

 ,,Můj obličej byl vždycky dobrý jen k tomu, aby přitahoval právě ty ženy, kterým jsem se chtěl vyhnout," odpověděl Austyn a Carey si smutně povzdechl.

 ,,Krásné ženy. Nádherné ženské bytosti s jemnýma alabastrovýma rukama a růžovými rty nedočkavé ...," nedořekl to a mávl nad tou představou rukou a Austyn si přes košili přehodil svůj rudý plášť.

 ,,Teď, když jsem ženatý a chráněný před takovým nebezpečným pokušením. A myslel jsem si, že se mohu oholit," řekl a Carey se jen ušklíbl.

 ,,Bůh ochraňuj ženu, která by se dostala do rukou tvé nevěsty... Ta malá potvůrka by jí vytrhala vlasy, až by vypadala stejně jako...," dodal a sklopil zrak.

,,Promiň," řekl, když si uvědomil co chtěl říct a Austyn uchopil do dlaně suvenýr, který nosil na srdci od oné památné noci v zahradě a pozorné si jej prohlížel.

 ,,Má manželka je stejně zvláštní. Zdá se mi že vůbec není žárlivá a mám dojem, jako by se i nepovažovala za hodnou věrnosti," odpověděl a před očima měl stále její houpavou chůzi a úplně přitom zapomněl na pramen vlasu ve své ruce.

 ,,Když jsem jí řekl, že moje srdce patří jiné...!," dodal a Carey se na něj překvapeně podíval.

,,To žes jí řekl? Copak ses zbláznil? Ženy si upřímnosti necení," procedil mezi zuby a Austyn zaúpěl.

 ,,Urazil bych ji, kdybych lhal a kdybych jí neřekl pravdu, mohla by si myslet, že se mi," řekl a teď zase on na okamžik sklopil zrak.

,,Hnusí," dodal a přitom zase zvedl svůj pohled.

,,No dobrá, ale teď své upřímnosti lituješ, je to tak? A rád bys svou ženu získal zpátky?," řekl Carey a Austyn litoval že nemá vous, jenž by skryl ruměnec, který se mu rozlil po obličeji a v srdečních záležitostech mu nezbývalo nic jiného než se poklonit Careyově moudrosti, protože přivádět ženy do extáze uměl už jako mladík, ale o dvoření nevěděl zhola nic a nikdy to ani nepotřeboval.

,,Pokud mi chceš doporučit další verše oslavující její krásu, tak rovnou říkám ne," odpověděl Austyn a zasténal přitom.

 ,,To bych se od ní raději nechal propíchnout vlastním mečem, než abych zopakoval ten debakl," odsekl a Carey bezděčně zvedl dýku a zatímco přemýšlel, jak nejlépe vyjádřit svou myšlenku, poklepával si rukojetí do našpulených rtu.

 ,,Ženy a novomanželky.. především, rády dostávají dárky a rády kolem svých mužských protějšků skáčou...Projev té dívce trochu náklonnosti a dovolil jí, aby ti něco zašila," řekl a Austyn ho přejel dlouhým pohledem.