,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
Stál na hradbách svého hradu a hleděl směrem na východ... Pršelo a rudý plášť se mu lepil na kůži a pošetilá větvička břečťanu vyšitá ve výši ramen ho tížila jako kovový řetěz.
Rhiannonina pomsta nebyla nic proti pomstě jeho ženy a stín královny víl ho mohl obtěžovat vždy jen na jednom místě, ale Hollyin duch byl úplně všude...Kolébal se podél řeky a házel mu pod nohy kopretiny... Sázel sasanky kolem matčina hrobu... a díval se na něho zářivýma fialkovýma očima...A Austyn ho potkával i na schodišti.. a viděl ho i zastrkávat vlčí máky za cimbuří.
Austyn setřel z jednoho povadlého květu dešťovou kapku a Hollyin duch se objevil hned několik hodin poté, co s ní Carey odjel z hradu a Austyn seděl ve své pracovně s Winifred a Emrysem a počítal, kolik peněz z Hollyina věna již bylo utraceno za břidlici a pískovec, které měly být použity na opravu hradu.
A měl v úmyslu vrátit hraběti všechno do poslední pence.
,,Je to záležitost jen několika týdnů", pomyslel si Austyn, zatímco svíjel plány do úhledných rolí, než na dveře zabouchají královští výběrčí daní a budou mu vyhrožovat, že zabaví hrad i skromné pozemky, pokud okamžitě nezaplatí.
Ta představa už ho vůbec neděsila, protože bez Holly byl hrad stejně už jen prázdná skořápka...A hrobka jeho snů.
Nevšímal si Winifrediných ustaraných pohledů a schoval si obličej do dlaní.
Najednou zaslechl pronikavý hřmot a zvedl hlavu a srdce mu v tu chvíli zaplavila bláznivá naděje.
,,Slyšel jsi to?" obrátil se k Emrysovi a ten se na něj jen dlouze podíval.
,,Co jsem měl slyšet, pane?" zeptal se a Austyn vyskočil ze židle a vyběhl kolem zmateného komorníka ven z místnosti a prudce se zastavil v jižní chodbě.
Čekal, že tam najde rozhoupaný železný lustr, ale ten visel tiše a nehnutě a Austyn se posadil na podlahu a opřel se o zeď.
,,Co na tom, že Hollyin duch byl neviditelný," pomyslel si, protože v uších mu ještě stále zněla ozvěna jejího veselého smíchu. A on seděl v tmavé chodbě až do noci a když se konečně zvedl, tak jeho nohy ho nesly přímo k severní věži.
Když si uvědomil, kde se to ocitl, otočil se a zamířil zpátky do své komnaty a několik hodin se neklidně převracel v posteli, když vtom uslyšel andělský zpěv své paní a okamžitě se posadil.
Pak vyskočil z postele a hnal se po točitém schodišti nahoru. Jenže když však rozrazil dveře, přivítalo ho prázdné ticho a Austyn se už nepokoušel usnout a zbytek noci strávil na sedátku u okna a upřeně zíral na postel a vzpomínal na to, jak tam spolu leželi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když ho tam Winnie druhý den ráno objevila, zakázal jí uklidit komnatu ze strachu, že její práce by mohla odstranit vůni myrhy, která stále ještě vanula z pokrývek a polštářů. A pochopil, proč jeho dědeček po smrti své ženy zakázal vstup do věže.
Ten muž v sobě zřejmě choval naději, že se žena, která tuto komnatu kdysi obývala, zase jednoho dne vrátí. Stejně tak jako Austyn, protože vzpomínka na ten okamžik, kdy naposledy viděl Holly, ho ujistila, že jeho naděje jsou stejně marné jako kdysi naděje jeho dědečka.
Ale on věděl že nikdy nezapomene na její hrdě vztyčenou hlavu, nehybný obličej a zraněný pohled krásných očí.
,,Poslal ji pryč, aby ji ochránil, ale ona věřila, že v ni ztratil důvěru," znělo mu v hlavě a po čtvrté noci na kamenném sedátku u okna se Austyn rozhodl, že bude nejlepší, když Emrys zazdí dveře do věže, aby už nikdy žádný Gavenmore nemohl trestat ženu za své vlastní hříchy.
Ale až v ten okamžik si uvědomil, že už nikdy žádný Gavenmore nebude, protože kletba ho připravila nejen o ženu, ale i o děti.
Austyn se pevně chytil parapetu, když si představil, jak nádherné syny mu mohla Holly povít, ale přesto však vydal příkaz k zazdění věže a sám si začal znovu budovat i zeď kolem svého srdce. A byl si jist, že tentokrát už ji nikdo nezboří ,,Protože nakonec mu nezbude nic jiného než po zbytek života bloudit po hradě a hledat ducha své paní," řekl si sám pro sebe a setřepal si déšť z vlasů a otočil se od okna.
Samota ho přinutila, aby vyhledal muže, kterého postihl stejný osud...svého otce, protože doufal že aspoň to mu na chvíli přinese útěchu.
Protože věděl že život bez Holly, pro něj nemá smysl a obviňoval se za to že jí poslal pryč. Ale nemohl jinak, musel jí ochránit. I když tento skutek, pro něj nepřinesl žádnou úlevu ani oběť...ale zatracení.
Protože Holly byla ta kdo si získala místo v jeho životě a kdo si i po svém odchodu vzal jeho srdce, protože bez ní už byl stejně ztracený a osamělí.
