,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
Holly se zachumlala do pláště a uvažovala, jak je možné, že je v srpnu taková zima.
V lese bylo šero a jen ostrý vítr se proháněl mezi listy a metal jí do tváře studené kapky deště... Už ztratili jeden a půl dne v úkrytu pod borovými větvemi a sledovali, jak hustý déšť splývá v šedivou clonu.
Možná by tam zůstali až doposud, kdyby Carey nedostal strach, že jim dojdou zásoby potravin. A tak museli vylézt ze svého promočeného hnízda a pokračovat směrem na Tewksbury.
Nálada byla stejné ponurá jako počasí, protože dokonce i Elspeth přestala štěbetat a když si Holly všimla, jak si její chůva mne pokroucené ruce, nedbala jejího protestu a vnutila jí kožešinou lemované rukavice, které patřily Austynově babičce.
Holly už necítila prsty a přála si jen, aby prudká bolest polevila a dostavila se otupělost.
Tolik let si dělala obavy, že není nic jiného než krásné tělo a teď, když zjistila, že jí jako každé ženě bije v hrudi vitální a zranitelné srdce, její manžel jí ho vyrval z těla.
,,Nakonec je to tak dobře", pomyslela si.
,,Stejně už je nebude potřebovat. Protože vypadá to, že je jí souzeno strávit svůj život v samotě. a být uctívána z dálky a nikdy už ne těle... neucítit manželův něžný dotek," řekla si Holly pro sebe a pak jí v hlavě zazněla ještě jedna myšlenka. A to sice to poslední co řekl Austyn když se spolu viděly naposledy.
,,Jsi a vždycky budeš ženou mého srdce..," a ona Austynova slova jí zněla v uších jako sladká melodie.
,,A když tu větu vyslovil, zřejmě jí věřil, ale pár měsíců samoty bude určitě stačit na to, aby na své ctnostné úmysly zapomněl," znělo Holly v hlavě, protože věděla že to řekl jen pod záminkou toho, že ji chce osvobodit.. a tak požádá o zrušení manželství a do postele si pak vezme nějakou hodnou pannu s telecíma očima a koňskou tváří a Holly na ně narazí na nějaké oslavě nebo na turnaji.
A usměje se, aby zakryla bolest a pochválí jim hordu neposedných dětiček a jednu ruku si přiložila na břicho v naději, kterou se ani neodvažovala vyslovit.
Austyn jí dal totiž jasně najevo, že ho případné dítě nezajímá, ale Holly nepřestávala věřit, že by svůj názor změnil, kdyby mu přivedla ukázat skotačícího syna... Malého človíčka s tmavými kudrnami a rošťáckým důlkem ve tváři.
Bolest v její hrudi ještě zesílila.
,,Přestaň se mučit," zamumlala si pro sebe a Elspeth a Carey se na ni starostlivě podívali.
Déšť už téměř ustal a koruny stromů tvořily nad jejich hlavami zelenou střechu a tlumily už tak slabé denní světlo a Holly přeběhl mráz po zádech a ohlédla se přes rameno. Protože měla dojem, jako by ji z hustého křoví pozorovaly čísi zlomyslné oči a hlasitě polkla, aby se uklidnila.
Vzpomněla si, jakého blázna ze sebe udělala, když podlehla podobným představám cestou na Gavenmore, ale tentokrát tu není žádný Austyn, aby si ji posadil na klín a otřel jí slzy.... Žádný Austyn, který by ji vysadil na svého koně a vlastními zády jí chránil před celým světem.
Nebyla však jediná, na koho zapůsobila smutná atmosféra lesa, protože i Carey se dotykem ujistil, že je jeho luk je na svém místě a Elspeth si sundala kapuci a pozorně se rozhlížela kolem sebe.
A všem se ulevilo, když konečně vyjeli ze zeleného tunelu na zamlženou paseku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Holly překvapeně vykřikla, když spatřila schoulenou postavu, stojící na samotném okrají lesa a ignorovala Careyho varovný výkřik a seskočila z koně a běžela onomu muži naproti.
,,To je Nathanael!" zvolala a zahleděla se do knězovy známé tváře.
Carey se zavrtěl v sedle a na obličeji se mu objevil posměšný výraz, za který by se nemusel stydět ani jeho pán.
,,Díky Bohu, že jste v pořádku!" vykřikl Nathanael a bratrsky ji objal. Holly se ale odtáhla, protože nebyla od něho na takové intimnosti zvyklá.
,,Samozřejmě, že jsem v pořádku. Ale co ty tu děláš uprostřed lesa? A proč nejsi v Tewksbury?" ptala se ho a Nathanael se začervenal.
,,Právě vás jedu zachránit ze spárů toho tyrana," řekl a Holly se otřásla.
,,Nedokážete si představit, jak jsem trpěl, když jsem si představoval, jak vám ubližuje," dodal Nathanael a Holly by svého manžela i bránila, ale bála se, že by vyzradila, jak krásně ji Austyn mučil, protože Nathanael by jí stejně nevěřil ani slovo.
A představa střetu s Gavenmorem ho zcela vyvedla z míry a připadal jí jako blázen...Protože podle něho se vysvobození princezny z věže, ve které ji drží strašlivý netvor, rovnalo hledání svatého grálu.
,,Jak ses dostal tak daleko? Tatínek je s tebou?" zeptala se Holly po chvíli a zahleděla se mezi stromy za jeho zády a až teď jí došlo, jak moc toužila obejmout tatínka a pořádně se ze svého smutku vyplakat.
,,Nechtěli jsme vašeho otce zbytečně vylekat. Hned poté, co bychom dobyli Gavenmore a vysvobodili vás ze spáru zlosyna... měli jsme v úmyslu...," řekl Nathanael, jenže Holly ho přerušila.
,,Proč mluvíš v množném čísle?" zeptala se a pří pohledu na jeho arogantní výraz se zachvěla, protože vynořili se z křoví jako zmije.
...A dříve než Carey stačil přiložit šíp k luku, kdosi mu k ohryzku přitiskl rezavý meč a Elspethin vystrašený výkřik zadusila čísi špinavá ruka a během okamžiku byli Holly i její společníci obklíčeni tuctem mužů...
Holly už o nich slyšela a několikrát byli spatřeni na hranici otcova panství, protože s oblibou terorizovali chudáky...a kradli jim směšné výdělky... bili starce a znásilňovali jejich dcery.
Vypadali zanedbaně a nebezpečně a z očí jim koukala zkaženost a nemravnost a připomínali spíše divokou zvěř než lidi.
Ale vedle muže, který vystoupil z lesa jako poslední, vypadali jako neškodná skupinka hloupých pážat.
Muž se bodře usmíval a na sobě měl elegantní černý plášť a kalhoty a jeho účes byl bez chybičky.
