Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

23. Proměněné vězení

Holly probudilo tlumené klepání na dveře a nepamatovala si, že by si v noci lehala do postele.

Protáhla se a kýchla, protože její pohyby rozvířily oblak prachu a znovu uslyšela tentýž zvuk. Někdo lomcoval závorou a Holly se posadila.

 Byla přesvědčena, že se Austyn i jeho služebnictvo sbalí a odjedou bez ohlédnutí z hradu a ona tu zemře hlady... Ale když se rozletěly dveře, do srdce se jí vrátila naděje.. Objevila se v nich totiž blonďatá hlava a Holly poskočila radostí, když spatřila Winifredin známý obličej. Vstala z postele a rozběhla se k ní.

,,Ach, Winnie, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě zase vidím. Věděla jsem, že mě neopustíš," řekla a Winifrediny tváře ztratily svou obvyklou červenou barvu, i když měla opuchlé oči, které nespustila z podnosu, jejž nesla ke stolu. 

Pak se otočila a zamířila zpátky ke dveřím a Holly nemohla uvěřit, že ji zase opouští. Bez jediného pohledu... Bez jediného slova.. a zoufale se vrhla za ženou.

 ,,Prosím, Winnie. Copak ti Austyn zakázal se mnou mluvit? Bojíš se snad, že tě potrestá, jestli ho neposlechneš? Kéž bys ho mohla přemluvit, aby sem za mnou přišel a věnoval mi jen pár minut, abych mu mohla vysvětlit...," řekla, ale Winnie sáhla po klice a Holly ji chytila za ruku.

 ,,Pokud Austyn odmítne přijít, pošli za mnou Careyho a Austyn Careyho určitě poslechne. Jsem si tím jistá!," dodala a Winniefred jí přejela dlouhým pohledem.

,,Copak jste ztratila rozum, děvče?," sykla a vytrhla se z Hollyina sevření a Holly zmatené ustoupila o krok dozadu.

 ,,Chcete, aby můj syn skončil ve vězení společně s tím vaším zbrklým knězem?," zeptala se a Holly se zastyděla, že ani na okamžik nepřemýšlela nad Nathanaelovým osudem, protože Austyn se přece klidně mohl vrátit na nádvoří a useknout mu hlavu.

,,To samozřejmé nechci," odpověděla a přitom se na ní trochu pousmála.

 ,,Nikdy bych Careymv nepřála nic zlého. Choval se ke mně jako přítel," dodala a přitom se na ní podívala laskavým pohledem.

,,A jak jste se mu za to odvděčila. Všem jste se nám pěkně odvděčila," řekla Winifred a její obvinění.. od tak laskavé osoby, bylo ještě horší než od Austyna a Holly se roztřásl ret a z oči jí vyhrkly slzy.

Winifred hleděla na Hollyinu pomačkanou spodničku, rozcuchaně kudrny, uplakané oči a potom si ustrašené vydechla.

 ,,Ach, Bože," zašeptala a přitom jí přejela svým pohledem.

 ,,..Jste tak krásná..," dořekla a doklopýtala k židli a posadila se a pak schovala hlavu do dlaní.

Holly k ní přistoupila a ráda by jí pohladila po rameni, ale bála se odmítnutí. Poklekla tedy u ženiných nohou.

 ,,Prosím, neplač, Winnie. Nechtěla jsem tě rozplakat," řekla a přitom jí jemně pohladila po ruce.

,,Copak nevíte, jak strašnou věc jste udělala?," zeptala se Winifred a zvedla hlavu. Protože její velšský přízvuk se smutkem ještě zvýraznil.

 ,,Mysleli jsme si, že jste jiná a že se vám konečně podaří prolomit kletbu," zašeptala a konečně Holly pochopila, proč ji při příjezdu tak srdečně vítali a obdivovali se její ošklivosti.

 ,,A teď je zase všechno při starém... Lži... Žárlivost...Obvinění... Polovina lidí tvrdí, že jste čarodějnice a prosí pána, aby vás upálil na hranici... A ta druhá polovina ho za to obviňuje, že vás zavřel ve věži," řekla a z očí jí ukápla slza.