Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)

38. Uvězněná jako vězeň čekají na záchranu

Holly se neklidně procházela po komnatě ve věži a místo přepychové postele s nebesy ležela pod úzkým oknem a její pokrývka byla prožraná od molů.

 Nebyla tu ani žádná vana a na poškrábané dřevěné podlaze stála jen nádoba s odpudivou vodou, určená jak na mytí, tak k pití...A na špinavém krbu seděla vyhublá myš a přiživovala se na okoralém kousku chleba, který měl Holly stačit k snídani i obědu a jak to nyní vypadalo, zřejmě i k večeři. Protože její únosce jí nedopřál ani Elspethinu společnost a odtáhl chůvu hned po příjezdu bůh ví kam.

Na pusté obloze se objevil bledý měsíc a Holly nemohla odtrhnout pohled od rezavých pout, přikovaných ke stěně naproti oknu.

 Byla Eugenovi vděčná, že ji nepřipoutal, ale prázdnota těch okovů ji nenechala v klidu...A byla by snad raději, kdyby v nich visela kostra Eugenova posledního vězně.

Z neustálého chození ji rozbolely nohy a tak si klekla a začala rýt do kusu uvolněné omítky, kterou objevila pod pravým poutem a bylo jí lhostejné, že si ničí nehty, jež se sotva vzpamatovaly z předchozího útoku.

,,Doufám, že se ti tvá komnata líbí, paní," řekl ve stínu nějaký hlas a Holly hned elegantně vyskočila na nohy a Eugen, který se na ní díval se opíral o zárubně a přívětivě se na ni usmíval.

,,Z toho, co říkal kněz," odsekl a dlouze se na ní podíval.

 ,,Jsem pochopil, že jsi na Gavenmoru pobývala v podobných podmínkách," dodal po chvíli a Holly se mu posměšně poklonila.

 ,,Ale kdepak, pane. Tam jsem dostávala plesnivý chleba jen dvakrát týdně a krysy tam měli mnohem větší než tady," odpověděla a pak Eugen vstoupil do její komnaty a zavřel za sebou dveře.

 ,,To se tedy omlouvám. Ale budu muset nechat pročesat sklep a pak uvidím, co se s tím dá dělat," řekl a Holly se musela přemáhat, aby před ním neutekla do kouta. Protože bylo to poprvé od chvíle, kdy ji před třemi dny uvěznil, co ji přisel navštívit.

A pochybovala o tom, že jí jeho přítomnost přinese něco dobrého, protože Eugen jí chytil za krk a pohladil jí modřiny, které ještě zcela nevybledly.

 ,,Tvůj muž má opravdu zvláštní vkus, co se týče šperků... Kdyby ses stala mojí ženou, mohla jsi mít místo modřin diamanty a perly," zašeptal jí do ucha a Holly napadlo, že bude lepší nezastávat se manžela, protože měla strach, že jakákoliv známka oddanosti z její strany by ještě zvýšila Eugenovu nenávist k Austynovi.

 ,,To ať se raději jeho hněv obrátí proti ní," řekla si v duchu a snažila se přežít jeho sevření.

 ,,Nikdy se tvojí ženou nestanu. Ani kdybys zabil mého manžela a všechny ostatní muže na světě!" křikla a Eugen si protáhl prsty a Holly měla co dělat, aby se na něho nevrhla, protože další škrcení v tomto týdnu by už nevydržela a Eugen zvolna svěsil paže podél těla.

 ,,Je mi líto, že tě musím zklamat, drahá, ale já už o tvoji ruku nestojím. Teď, když ses vyspala s tím divochem, nemůžeš se stát mojí ženou," řekl a přitom jí znovu přejel svými prsty po jejím krku.

,,To se podívejme, tak pán je přelétavý... Když jsme se poprvé setkali, bylo mi teprve dvanáct a ty jsi přede mnou poklekl, políbil rukojeť svého meče a přísahal jsi mi věčnou oddanost," odsekla hrubě Holly a on zamrkal očima. 

,,Chtěl jsem se ti dostat pod sukni," odpověděl a přitom jí jeho prsty znovu sevřely krk.

,,A ještě pořád chceš?" řekla Holly zlomyslně a jemu se na tváři objevil zlomyslný úsměv.