Holly vklouzla do hradní kaple a vyměnila teplé odpolední slunce za vlhký chlad, který se držel v místnosti, díky dva metry širokým kamenným zdím, po celý rok. Uchýlila se sem, aby požádala o radu, ale nebyla překvapená, když tu našla tatínka.
Stál nad matčinou hrobkou a ruce měl položené na žulové desce, jako by z ní sál sílu. Potichu se postavila vedle něj a matčin vytesaný portrét postrádal laskavost, kterou si Holly pamatovala.
Felicie z Chastalu nebyla taková krasavice jako její dcera a její půvab nebyl na první pohled tak zřetelný, ale nosík a nevinné rty naznačovaly radost ze života, kterou bylo nemožné zaznamenat do kusu chladného kamene, ať už byl umělec jakkoliv nadaný.
„Tati?" odvážila se Holly promluvit a její otec neohrabaným prstem hladil vytesané kadeře své manželky.
„Zklamal jsem ji. Obě jsem vás zklamal." řekl a Holly jeho bolest zranila více, než očekávala.
„Samozřejmě že jsi nás nezklamal a kdyby tu maminka byla, určitě by se teď smála a považovala by to za velkou legraci." dodala a přitom se na otce pousmála.
„Jsem rád, že je mrtvá," řekl a Holly sebou trhla.
„Lepší být mrtvý, než být svědkem takového debaklu. Varovala mě před tvou tvrdohlavostí a říkala, že možná budu muset být tvrdý, abych tě ochránil před tebou samotnou. Ale já ji neposlechl a od chvíle, kdy zemřela, jsem ti dovolil vládnout našim životům. A když jsi plakala, i já se málem rozplakal. Když jsi trucovala a vztekala se, dal jsem ti, co jsi chtěla a teď se nám moje slabost vymstila." dodal a stejně jako ostatním obyvatelům Tewkesbury, i otci dělalo potíže na ni pohlédnout.
Holly ho chytila za široký rukáv.
„Určitě se dá ještě něco dělat, tati. Možná, že kdybychom zašli za sirem Austynem a všechno mu vysvětlili... vypadá jako rozumný člověk." řekla Holly. Její slova nezněla příliš přesvědčivě, i když mluvila o muži, který ji pronásledoval s mečem v ruce po zahradě a obvinil ji z čarodějnictví, a který jí vášnivě líbal. Nakonec jí vyhrožoval, že ji znásilní a nadával jí do poběhlic....
„Opravdu rozumný člověk....jen co je pravda!" zašeptala smutně pro sebe a přitom se chtěla vyhnout pohledu na svého otce.
„Kdyby dostal vztek, nemohl bys ho zavřít do žaláře?" vyzvídala nesměle a ignorovala přitom pocit viny.
„Jen na pár roků, dokud se neuklidní?" dodala a otec od ní odkráčel tak rychle, až mu prsty natrhla rukáv a jeho hlas se rozléhal po místnosti jako údery hromu doprovázející silnou bouři.
„Jak jednoduché!" ušklíbl se.
„Půjdeme za Gavenmorem a vysvětlíme mu, že to všechno byla jen legrace! Řekneme mu, že mám v plánu porušit svůj slib, dát vítězi turnaje svou dceru za ženu a tak navždy očernit dobré jméno Tewksburyů. A jestli se rozhodne zaútočit na hrad a odvést si tě násilím, tak co pak? Bude ještě pořád ctít manželský svazek, nebo tě bude chtít potrestat za to, že sis dovolila z něho utahovat?" řekl a přitom se otočil na podpatku a vykřikl jí přímo do pobledlého obličeje.
ČTEŠ
Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)
Romance,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím." Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
