,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
Hollyiny dny se podobaly jeden druhému jako vejce vejci a toužila jen po jediném, po svobodě.
Její neviditelný věznitel poslal Winnifred, aby jí doručila náruč čerstvých květin... jasmíny a svlačce, hyacinty a krvavě rudé růže, které pak její komnatu zaplavily vůni pozdního léta.
Holly je vyhazovala z okna a s hořkým výrazem na tváři uvažovala, co jí asi nabídne v zimě, kdy bude země spát pod sněhovým rubášem, ale možná už v té době bude přesycen jejím tělem a najde si nějakou novou milenku.
K harfě jí přibyla loutna a vyřezávaná flétna, dokonale kopírující kontury jejích rtů...Také dostala rukopisy a netradiční skladby vhodné jen pro ženský soprán. Ale nástroje mlčely a rukopisů se ani nedotkla.
Austyn byl dokonce tak šlechetný, že dovolil i aby jí Elspeth dělala během dne společnost....A její drahá Elspeth... Dokázala vesele štěbetat i o ničem, ale nedařilo se jí zcela ukrýt ustarané pohledy, které vrhala na svou věčně unavenou paní s tmavými kruhy pod očima.
,,Jak zvláštní", pomyslela si Holly a nekonečně dlouhé dny by ji snad připravily o rozum nebýt svobodných bouřlivých nocí.
Protože pokaždé když se rozloučila s Elspeth a uhasila svíce, tak Austyn vklouzl do její postele a čaroval s jejím tělem, tak jak to uměl. A přestal být jejím manželem a místo toho se proměnil v jejího tajemného milence, zjevujícího se za tmy, který si po každé své noční návštěvě odnese i kousek její duše.
Nikdy ji nepolíbil na ústa a ani jí nedovolil, aby ho pohladila.
Protože ticho přerušil jen tehdy, když jí šeptal, co s ní všechno bude dělat a ten jeho chraptivý hlas stačil k tomu, aby se dostala až na samotný okraj naplnění.
A kdyby se choval jen trochu hrubě, tak Holly by ho možná začala nenávidět, ale jeho něžné ruce uctívaly její tělo, jako by to byl jeho soukromý oltář a ona ještě nikdy nepoznala tak nespoutanou vášeň, ani takové utrpení, jako teď.
Protože on prozkoumal každičký kousek jejího těla a připravil ji o poslední zbytek její nevinnosti tak něžně, že i když schovávala obličej do polštáře, aby utlumila své vzlyky, tak cítila, jak se její tělo otřásá slastí... A tu noc, kdy se od ní odtrhl a bez jediného náznaku uspokojení, si natáhl kalhoty a zamířil ke dveřím, se Holly rozhodla prolomit ticho.
,,Copak mě chceš zničit, pane?," vykřikla a přitom se mu tázavě podívala do očí.
,,Jaký hrozný skutek jsem spáchala, že mě tak nenávidíš?," řekla a on zaváhal jen na kratičký okamžik, ale pak se za ním tak jako vždy zavřely dveře a zapadla závora.
A ona pak zase zůstala sama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Elspeth vrhla chápavý pohled na svou paní, která se nervózně procházela po komnatě. A pokaždé když míjela okno, tak zastavila se, jako by ji cosi nutilo sledovat západ slunce a svůj krásný obličej měla plný hořkosti a divoký pohled jejích očí nevěstil nic dobrého.
,,Tento váš pohled moc dobře znám, dítě," řekla Elspeth a odložila šití na stůl.
,,Přesně tak jste se dívala, když vám váš tatínek zakázal poníka a to vám bylo teprve šest let. A schovala jste se do vozíku toho tuláka a utekla jste ven během sněhové bouře... Váš ubohý tatínek vás našel až za dva dny schoulenou v dutině starého jilmu a vy jste se tvářila jako neviňátko...Ale on se málem strachem pomátl, ale stejně se nezmohl na nic jiného, než na to že pokryl vaši roztomilou tvářičku polibky," dodala Elpesh a Holly se na ní smutně usmála.
,,Možná, že kdyby mi dal na zadek, nebyla bych teď v takové situace," odpověděla Holly a pak se otevřely dveře a objevil se v nich Winifredin kulatý obličej.
,,Je čas jít, Elspeth," řekla, ale chůva zaváhala. Protože nerada opouštěla svou paní v takovém stavu.
Holly byla bledá a oči se jí podivně leskly... Vypadala velice křehce a zároveň nebezpečně... Jako by dostala nějakou exotickou horečku, která by ji i všechny, kdo se jí dotknou, mohla spálit na prach.
,,Dobře se vyspi," řekla jemně Holly a Elspeth se na Winifred jen bezmocně podívala, ale Velšanka jen potřásla hlavou a tvářila se stejně rozmrzele jako Elspeth.
Protože obě ženy spolu na rovinu hovořily o Hollyině stavu, ale obě si nevěděly s ní rady. ...Jako by se jejich pán a paní pohybovali v bludném kruhu a oba byli rozhodnuti dotáhnout jejich vztah do konce, ať už bude jakýkoliv... A Eispeth se zmohla jen na to, že Holly vřele objala.
,,Bůh vás opatruj až do rána, dítě," zašeptala a když Elspeth odešla, tak Holly se neklidně procházela sem a tam a vtom ji něco napadlo.
Místo toho, aby jako obvykle uhasila všechny svíce, vytáhla z úkrytu svíčky, které shromažďovala už několik dní a všechny je zapálila. A její komnata byla nyní ozářena jasným světlem.
,,Pokud chce Austyn přijít, tak ať přijde za světla," řekla si pro sebe, protože nž mu nenabídne štít ze tmy, za který mohl schovávat své srdce. A Holly se začervenala, když si představila, že by spolu za světla dělali to, co se mezi nimi odehrávalo ve tmě.
,,Postaví se mu čelem a bude chtít slyšet pravdu," znělo jí v hlavě.
,,A pokud jí Austyn odpřísáhne na svoji rytířskou čest, že ji nikdy nebude moci milovat, pak se před ním naposledy pokoří a poprosí ho, aby ji poslal zpátky do Tewksbury," při té představě ji píchlo u srdce, ale hned se zase vzpamatovala.
Podobně jako během předchozích nocí jí nezbývalo nic jiného než čekat a tak přistoupila k oknu a zhluboka se nadechla té hořkosladké vůně květin, hnijících dole na dlažbě. A necítila na sobě lstivý pohled očí, které ji pozorovaly z houstnoucí tmy.
