Od toho dne byl sir Austyn jen zřídkakdy viděn v něčem jiném než v rudém plášti s jemnou výšivkou na rameni. A K Winifredinu úžasu jí zakázal zašít rozpáraný šev.
,,Raději ať je mu vidět košile, než aby urazil svou paní," řekl a nápadná pochvala Hollyiny ruční práce byla tak přesvědčivá, že se během jednoho týdne na většině jeho košil, plášťů a dokonce i punčoch skvěly pošetilé výšivky sedmikrásek, dalších květin a drobných růžových motýlků.
Nakonec Austyn požádal Careyho, aby někde schoval plášť, který nosil do boje, protože měl strach, že mu žena na hruď vyšije věneček.
Holly se rozhodla stát paní manželova hradu, ale ke svému zděšení zjistila, že k podobnému úkolu nebyla vychovávána.
Uměla krásně zpívat a tancovat, ale s pečením chleba si nedokázala poradit. A její kuchyňské experimenty končily vždy fiaskem a svařené víno bylo moc kyselé a krém sražený.
Winifred musela mít u krbu neustále kbelík s vodou, aby v případě nouze mohla uhasit oheň a Emrys se za Holly plížil po zahradě a vykopával bolehlav a rulík, které neúmyslně zasadila do záhonku mezi šalvěj a tymián.
A místo aby jí za nemotornost vyhuboval, tak Austyn přijímal všechny zprávy o Hollyiných tragédiích se zájmem a ještě byl na ni i hrdý.
Když ponořila několik manželových kalhot do škopku s vařící vodou, následkem čehož se smrskly na polovinu, vysloužila si od Careyho posměšné odfrknutí za to, že řekla ,,Tvůj pán je opravdový světec a nikdy ho nic nevyvede z míry, že ne?."
A když už toho měla Winifred dost a zatoužila po troše klidu, strčila Holly do rukou kbelík a několik hadrů. Potěšena, že konečně může v něčem vyniknout a pustila Holly do velkého úklidu a rozhodla se využít i první letní dny k obnově zašlé krásy hradu Gavenmore.
Vyleštila mosazné svícny, vysmýčila všechny kouty a vydrhla doběla podlahu.
A až po čtrnácti dnech se odhodlala zaútočit na tmavé mezipatro u schodiště vedoucího do strašidelné věže, protože její úkol vypadal mnohem snadněji, když otevřela prohnilé okenice, které zde udržovaly tmu nejméně padesát let a místnost se zalila teplými slunečními paprsky a svěží letní vůní.
Nejprve zametla a pak poklekla, aby vydrhla dřevěnou podlahu.
Představovala si, jak by se tatínek smál, kdyby teď viděl svého ,,malinkého andělíčka...". A její dny už nebyly naplněny povrchní zábavou a občasnou nudou, ale těžkou prací, která jí přinášela i uspokojení.
Místo aby se v noci neklidně převalovala z boku na bok, tvrdě spala a snila o dni, kdy se jí podaří získat manželovo srdce a už si nepřipadala jako kanárek zavřený v pozlacené kleci, ale jako vznešená koliha vznášející se svobodně v záři zapadajícího slunce nad řekou Wye.
Austyn byl den ode dne přátelštější, častěji se usmíval a jen zřídka kdy upadal do zádumčivého ticha...A ještě povzbudivější bylo, že ho už týden Holly neviděla pohrávat si pod košilí s dárkem od své milenky a Holly zjistila, že naklonit si muže není vůbec snadné. Protože teď, když už neměla své havraní kadeře, dlouhé nehty a nalíčené rty, to bylo obtížnější než vytvarovat voskovou svíčku tak, aby se nezhroutila při prvním polibku plamene.
Holly se plně ponořila do boje a vychutnávala si každé malé vítězství, jako by to byl vítězný konec turnaje.
Na chvíli se zastavila, aby si otřela pot z čela.
ČTEŠ
Ukrytá ( Probíhá korekce příběhu)
Romance,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím." Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
