,,Příběh o tom že krása se nemusí skrývat vždy jen na povrchu, protože někdy může být krása která jde vidět velkým prokletím."
Holly považovala svou krásu za prokletí osudu. Zástupy nápadníků odmítala tak dlouho, až se její zoufalý otec odhodlal k n...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hrad Gavenmore působil smutně.
Holly byla z Tewksbury zvyklá na prostorné chodby a vzdušné komnaty s prosklenými okny a velkými dveřmi a zabedněná okna a úzká dvířka tohoto starého hradu na ni hleděla ze tmy jako zlomyslné oči a z nástěnných svícnů vlály jako roztrhané závoje pavučiny.
Careyova matka před sebou nesla lojovou svíci, která jim osvětlovala nepravidelnou dlážděnou podlahu, ale pokaždé, když se plamen zachvěl, Holly zadržela dech ze strachu, že kvůli průvanu zůstanou za chvíli ve tmě.
Oddechla si, když Winifred zaclonila plamínek dlaní, protože právě procházely kolem schodišťové šachty, která mířila nahoru do tmy a pronikavý ženský nářek prořízl těžký vzduch.
Holly se hrůzou postavily vlasy a zůstala nehybně stát.
Winifred se na ni přes rameno povzbudivé usmála a Holly došlo, že se zase jednou nechala unést svou představivostí na úkor zdravého rozumu a sáhla si na rozbušené srdce a přinutila se k opět pohybu.
Netrpělivě čekala na Winifredino vysvětlení, že ten zoufalý výkřik nebyl nic jiného než vítr svištící po chodbách, ale po chvíli jí řekla něco jiného.
,,Toho hluku si nevšímejte, dítě. To je jen pánova babička," řekla a Holly se na ní překvapeně podívala.
,,Babička? Copak ona ještě žije?," zeptala se Holly a nervózně se ohlédla zpátky k šachtě a snažila se vypočítat ženino stáří.
Milovala klasickou literaturu, ale Nathanael pokládal její mozek za nedostatečný ke studiu mužských věd, ke kterým patřila i matematika a po chvíli ale Winifred nesouhlasně mávla rukou a tak jí vyrušila z jejich úvah.
,,Kdepak. Ta ubohá žena skočila z věže poté, co ji tam manžel zavřel za to, že flirtovala s pěvcem," odpověděla Winifred a spiklenecky se na Holly ušklíbla.
,,Někteří lidé říkají, že to udělala ze sklíčenosti, ale já tvrdím, že to bylo z nudy. Koneckonců být deset roků sama ve věži, to je hodně dlouhá doba," dodala a Holly ještě stále přemýšlela nad smutným osudem Austynovy babičky, když se po chvíli ozval ohlušující řinkot řetězů.
Zakryla si uši a odkryla je, až když rámus zcela utichl.
Těžce polkla a s nadějí se podívala na Winifredinu klidnou tvář a na uvolněný řetěz z padacího mostu, nebo na netopýři ve zvonici..
