That day

2. Kapitola

Wendy

Vyjdu ven na cígo, zatím tu není moc lidí, protože přestávka je až za dvě minuty.
Sáhnu si do kapsy, ale zjistím že je prázdná.
Opravdu si musím zapomenout krabičku zrovna když jsme v té nejvyšší třídě?
Rozhlédnu se po pár lidech a všimnu si Toma, který mě pozoruje.
Jak dlouho už se dívá?
Udělá ke mně pár kroků a Bill jde za ním.
Beze slova mi podá cígo a já se na něj trochu usměju.
Celý den se mu snažím vyhýbat, včera na chodbě jsem se prostě otočila a odešla.
Nemohla jsem tam dál být.
Za mými zády se objeví Skyler.

"Ahoj." řekne trochu napjatě a koukne přitom na Billa.
Ten jenom kývne hlavou a hned na to se uvnitř školy ozve zvonek.
Ven se vyhrne dav lidí a něco takového jsem ještě v životě nezažila.
Před koncem roku se rozneslo, že jsme se s klukama rozešli, většinou dívky to dobře zaregistrovaly.
Banda snad pětadvaceti spolužáků se okolo nás nahrne a mě se Sky od dvojčat úplně odstrčí.
Zahlédnu Tomovo pohled, ale jsem ráda, že už nemusím být tak blízko u něj.

"Ahoj, Tome, jak ses měl celé prázdniny? Sluší ti to." zaslechnu vysoko posazený pištivý hlas.
Až se mi z toho udělají osypky. Fuj.

"Pane jo, ty si ale vysoký, Bille." zavrká nějaká další píča a mě neunikne, jak Skyler protočila očima.
Kluci ty dva plácají po zádech a holky se po nich vyloženě plazí.
Oba dva se hloupě usmívají, nevím, jestli se jim to líbí, nebo jestli se jenom snaží být slušní.

"Slyšela jsem, že jste se rozešli s těma holkama od fotografů.
Jak mohli být tak hloupé?
Já bych to nikdy nedokázala." pronese nějaká holka, položí Tomovi ruku na hruď a přitom se mlsně dívá na Billa.
Na tohle nemám ani žaludek ani nervy.
Naznačím Skyler, abychom šli dovnitř a ona mi věnuje vděčný pohled.
Jakmile se za námi zavřou dveře zhluboka vydechnu.

"No, musím říct že takový fan klub si stihli získat rychle." řeknu a Sky se trochu zasměje.
Už včera večer jsme se o tom bavili. Skyler přišla celá rozhozená a já jsem věděla, že už se s Billem stihla potkat dřív, než jsem jí mohla oznámit, že se oba vrátili do školy.
Z venku se ozývá hluk a tak se okýnkem podívám ven.
Stále jsou ověšení dívkami, které se chichotají, mrkají a natáčí si vlasy na prsty jako o život.
Nedokážu se ovládat a vybuchnu smíchy.
Tohle je prostě směšné.
Kapelu Tokio Hotel jsme si se Skyler zamilovali.
Ale úplně ze začátku jsme neměli tušení, že jsou to oni.
Byli jsme na intru a poslouchali rádio, když začali hrát jednu z jejich písní.
Hlas nám byl povědomí, a když na konci skladby zopakovali jméno kapely, začali jsme hledat.
Brady se nám váleli po zemi, když jsme viděli, že se jedná o kluky.
Ale nějakým zvláštním způsobem jsme prostě nemohli a stále nemůžeme jejich písničky přestat poslouchat.
Jednou když jsem byla sama jsem se rozbrečela, protože jsem si pustila písničku Scream.
Chyběli mi ty společné chvíle.
Najednou si všimnu, že k Billovi přijde Lucy a obejme ho.
Podívám se na Skyler, která vypadá v tuhle chvíli, že by byla schopná jí prohodit zdí.
Odlepí se od okna a odejde.

"Jdu na záchod." zamumlá a já pochopím, že teď prostě chce být na moment sama.
Tohle bude ještě zajímavý rok.

***

Jsme na intru a dneska je úklid, takže jdu po chodbě pro koště a kýbl.
U komůrky, kde se tyhle věci skladují uvidím stát Toma a mám sto chutí to znovu otočit, ale neudělám to.
Nemůžu se mu vyhýbat navždycky, když bydlíme ve stejné budově a chodíme na stejnou školu.
Dojdu až k němu a otevřu dveře od komůrky.

"Pamatuješ si to?" zeptá se mě a já se ani nemusím ptát, co myslí.
Tady jsme se spolu poprvé líbali.
Bill se ten večer trochu naštval, ale nakonec to všechno dobře dopadlo.

"Co bys rád?" zeptám se já a dělám jakoby nic.

"Chci si s tebou promluvit." řekne a já vylezu s koštětem v ruce.
Podívám se na něj.

"Fajn. Ale já s tebou mluvit nechci." pronesu pevně a otočím se k odchodu.
Možná že jsem fakt blbá, ale když řekl, co všechno si o mě myslí, tak to bolelo až moc.
Má smůlu.
Chytí mě za předloktí a stáhne trochu zpátky k sobě.
S leknutím se k němu otočím. Možná že vypadá trošku jinak, ale jeho oči se nezměnili.
Kurva, na to myslet nemám!

"Prosím." řekne a já se mu vytrhnu ze sevření.
Bez dalších slov se otočím.
"Proč musíš být tak tvrdohlavá?" zeptá se spíš sám sebe, než mě, ale já se v půlce cesty stejně otočím.

"A to je přesně ten důvod proč s tebou nechci mluvit, protože jestli si o mě myslíš, že jsem tak špatná, tak mě nech prostě napokoji." pronesu a zalezu do pokoje.

"Děje se něco?" zeptá se Sky a já hodím koště do rohu.

"To je takový idiot! On mi říká, jaká jsem tvrdohlavá a že se chovám jako kráva a potom si chce promluvit." řeknu a svalím se do postele.

"Tohle mi něco až nebezpečně připomíná. Jako bych měla de javu." lehce se zasměje a já jí zavraždím pohledem.

"Ani náhodou." zamumlám potichu.
Znovu bych se s ním rozloučit nedokázala.