That day

9. Kapitola

Skyler

Sedíme s Wee u stolu a čekáme, až začne hodina.
Každá máme před sebou kafe.
Najednou si to k nám začne rázovat Miley se širokým úsměvem na tváři.
Mám chuť jí ho z toho ksichtu smazat.

"Ahoj, já jsem Miley, a ty musíš být Skyler!" prakticky vykřikne.
Bolí mě z toho hlava.
Ale přesto se donutím usmát.

"Ano, to jsem já." přikývnu a lehce se podívám na Wendy, která to všechno samozřejmě bedlivě sleduje.

"Bill mi říkal, že jste se kvůli mě nějak pohádali.
Moc mě to mrzí, ale nemyslím, že bych ti něco udělala.
Vím, že jste spolu něco měli, tak nechci, aby ses na něj teď kvůli mě zlobila." pronese s přehnanou starostlivostí.
Já té holce prostě nevěřím ani nos mezi očima.

"Já..." nedořeknu to.
Protože nemám co na to říct.
Nepohádali jsme se vlastně kvůli ní.
Wee se vedle mě snaží udržet neutrální výraz, ale poznám na ní, že dusí smích.

"Tak já Billíkovi řeknu, že jsme v pohodě, jo?
Nechci aby se kvůli tomu trápil, chudáček.
Stejně už spolu nikdy nebudete, tak není zapotřebí, aby mezi námi bylo dusno.
To víš, má toho teď moc." promluví opět Miley.
Pane bože, teď už musíme držet smích obě.

"Určitě." odpovím rychle a ona zmizí.
V tu chvíli obě vyprskneme a nemáme šanci zastavit smích.

"Billíkovi!" směje se Wendy.

"Ten náš malý chudáček." zašišlám, což nás donutí se smát ještě víc.
Co to mělo být za divadlo?!

***

Jdu na cígo.
Wee byla minulou přestávku, takže jdu sama.
Venku vidím Toma, který se baví se dvěma holkama z prváku.
Jsou z něj úplně paf a já jsem ráda, že Wee zůstala uvnitř.
Jakmile si mě všimne, tak ukončí hovor a dojde za mnou.

"Ahoj." pozdraví mě.
Dřív jsme si báječně rozuměli.
Byl super kamarád.

"Ahoj." přitakám a on si dlaní promne zátylek.

"Hele, neříkala ti o mě Wendy včera něco?" zeptá se a já se snažím zalovit v paměti.
Nic zásadního si nevybavuju.

"Ne, měla by?" zeptám se já jeho a on se trochu zasměje.

"No, pozval jsem jí na rande. Dneska večer." přizná a já na něj vytřeštím oči.
O tomhle se mi Wee vůbec nezmínila a ani nějak nenaznačila, že by s Tomem měli ještě šanci.

"A co na to řekla?"

"Musel jsem použít svůj šarm, ale nakonec souhlasila." pronese a u toho se culí jako idiot.
Pane bože.

"To mě docela překvapuje." zasměju se dřív, než si stihnu rozmyslet co říkám.

"Mě taky. Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptá se a je trochu v rozpacích.
Takhle ho vidím poprvé.

"Myslím, že jo. Jestli se o ní takhle snažíš, tak máš mé svolení." řeknu a on se lehce ukloní.

"Toho si velice cením." zasměje se.
"Jak si na tom teď s Billem?" zeptá se potom, takže mi úsměv z tváře zmizí.

"No, není to nic moc. Asi mu lezu krkem a navíc se tady teď začala motat ta Miley, dneska se mi přišla představit." řeknu popravdě a on pokýve hlavou.

"Taky jí zrovna nemusím." přizná.
Společně se tomu zasmějeme a pak se rozloučíme.
Vždycky s ním byla zábava.

***

"Tak, jak to jde s Tomem?" zeptám se Wendy, když jsme zpátky na pokoji.

"S Tomem? Asi normálně." odpoví vyhýbavě.
"Jo a za chvilku půjdu ven s Andy. Říkala, že by jsme měli zajít na cígo, tak jsem souhlasila." dodá ještě.
Já ti dám Andy, ty lhářko.

"Jo, tak si to užijte." pronesu jednoduše.
Asi o půl hodiny později se Wendy obleče.
Není to nic extrémního, ale ani nic vyloženě nudného.
Je vidět, že se snaží trošku víc, ale nechce, abych něco poznala.

"Tak já jdu, zatím." řekne a odejde.
Jsem zvědavá, kam tohle všechno povede.
Vždycky s ním byla tak veselá a od té doby, co se rozešli, tak jsem jí neslyšela se tak upřímně smát.
Možná proto, že jsme se během prázdnin viděli jenom dvakrát, ale stejně.
A on vyloženě vypadá, že jí potřebuje.
Pamatuju si ho ze začátku minulého roku, změnil se.
Škoda, že toho není schopný i Bill.