That day

33. Kapitola

Skyler

A po krásném víkendu zase hurá do školy!
Ne, opravdu bych teď radši byla zpátky u rybníku.
S Wendy jsme z noci na dnešek skoro nespaly, vlastně tak dvě hodiny.
Musely jsme si samozřejmě všechno říct.
Nedokázala uvěřit tomu, co jsem dělala s Billem. Je pravda, že i já jsem se překvapila.
Jenomže jsem si slíbila, že od teď si to budu užívat na maximum.
Na nějaké obavy vám seru, pokud nebudou oprávněné.
Taky jsme měli kliku že nikdo nepřišel.
Každopádně Wee se mi zase svěřila, že se jí Tom vyznal.
Tom!
Ten, který si s holkama hraje!
Tom velká hvězda a drsňák!
Málem jsem se utopila čajem, co jsme si udělali.
Ale moc jí to přeju.
Ještě si moc dobře pamatuju, jak se nedávno přeřekla, že ho miluje. Proto mě zjištění, že mu to neřekla zpátky trochu zaskočilo, ovšem je to její věc.
Jdu po chodbě a cítím se jako zombie, dokud nenarazím na Toma.

"Wendy šla do třídy." řeknu automaticky a on se usměje.

"Já vlastně hledám tebe." pronese a rozhlédne se okolo nás.
Pozoruje nás až moc holek a ani bych se nedivila, kdyby se najednou po celé škole roznesly drby, že si nás dvojčata půjčují, nebo ze si nás dokonce vyměnili.
I takové teorie by se tady chytli.
Zalezeme si nahoru do prázdné zkušebny.
Žáci sem dneska chodí až od druhé vyučovací hodiny.

"Co by si potřeboval?" zeptám se, když za námi zavře dveře.
Vydechne a podívá se na mě.
Ty copánky nejsou tak zlé, jak mi ze začátku připadali.

"Víš, nejspíš už ti Wendy vykládala, co jsem jí řekl na chatě." začne a já přikývnu.

"Myslíš tu část o nehynoucí lásce k ní." zacvrlikám a on mě zpraží pohledem.
"No jo, promiň. Pokračuj." zasměju se. Kývne a hraje si s rukama.

"Neřekla mi to samé. Myslel jsem, že to snadno přejdu, ale nějak mi to nejde dostat z hlavy.
Neříkala něco tobě? Jestli to má stejně, nebo tak?" zeptá se a je na něm vidět že je dost nervózní.
A taky jak trapně mu je, když se ptá na něco takového.
Je mi ho docela líto, protože vidím, jak se k Wendy chová.
Vím, že jí má rád, dokonce jí miluje!
Měla bych mu říct, že cítí to samé, že už se mi k tomu sama přiznala, jenomže to nemůžu.
Jestli mu to říkat nechce, tak já to za ní taky neudělám.

"Tome, já vím, že Wee miluješ, ale já ti nemůžu říkat, co cítí ona.
Až ti to bude chtít říct, tak ti to řekne, jako kdyby si jí neznal.
Musí k tomu mít nějaký důvod, ale něco ti řeknu." promluvím k němu a on bedlivě poslouchá každé moje slovo.
I přesto že jsem ho očividně trochu zklamala.
"Od té doby co jí znám, tak ještě nikdy nikomu nedala druhou šanci. A to myslím fakt nikdy.
Jeden kluk za ní měsíc dolézal, nosil jí kytky a čokoládu a já už ani nevím co všechno, ale vždycky řekla ne.
I já bych ho vzala na milost!
Má prostě tuhle zásadu. Jenže kvůli tobě jí porušila, Tome.
Pokud ti ani tohle nenapoví, jak to s tebou má, tak musíš být fakt pitomec." pronesu a on mě samou radostí obejme.

"Díky." odpoví jednoduše.

"Zase mě nemusíš zadusit." směju se, a tak mě pustí.
"Tome, a co Bill? Myslíš, že..." Ani to nedořeknu.
Teď přesně vím, jak Tomovi před chvílí bylo. Cítím se trapně, že takhle vyzvídám.

"Zrovna včera jsme se o tom bavili a myslím, že už to nebude dlouho trvat.
Bill věří na pravou lásku, vždycky to tak bylo. Jenomže když si nebyl jistý, tak to nechal být, protože kdyby ta láska prý byla práva, tak nemá důvod pochybovat.
O tebe se snaží, věří ve vás." odpoví a já se začnu culit.
"Přeslazenější ksicht jsem u tebe ještě neviděl." zamumlá.

"Zklapni." pronesu, chytí mě okolo ramen a společně dojdeme do třídy, kde už sedí Bill i Wendy.
Nesnáším matiku.
Posadím se vedle Billa a moc dobře vím, že se na mě celou hodinu kouká.
Jsem si jistá, že hned o přestávce mě zatáhne za roh ateliéru.

***

Myslela jsem, že mi snad vybouchne hlava.
Koho zajímají nějaké objemy trojúhelníku? Od toho na téhle škole opravdu nejsem.
Bill mě chytí za ruku a zatáhne za ateliéry.

"Seš dost předvídatelný, víš o tom?" zasměju se.
Jednou rukou se opře vedle mojí hlavy.

"Znáš tu snad jiné místo, kde by bylo víc soukromí?" protočí očima.
Nestihnu odpovědět, protože mi dá pusu.