That day

29. Kapitola

Skyler

Ráno se probudím.
Do prdele.
Rozhlédnu se okolo, ale nedokážu rozpoznat svoje věci.
Jsem u kluků v pokoji, naštěstí jsem pod peřinou ve spodním prádle.
Začne se mi vybavovat včerejší večer.
Ještě že vychovatelka spala, když jsme přišli, jinak by nás přetrhla.
Otočím se k Billovi čelem, ještě spí.
Zlehka ho políbím na rty, ale ani to s ním nehne.
Vstanu a odskočím si.
Vím, že bych se nejspíš měla vrátit na pokoj, jenže se mi ještě nechce.
A navíc bych tam byla sama.
Vrátím se do postele a jeho ruka si mě k sobě přivine.

"Dobré ráno." zamumlá ospale.
Ještě ani neotevřel oči.
Je tak roztomilý, když spí.

"Ahoj." odpovím s úsměvem a přitulím se k němu.
Chvíli jsme potichu a jenom se k sobě tiskneme.

"Chceš dneska něco dělat?" zeptá se a já se na chvilku zamyslím.
Okamžitě mě něco napadne, ale nejsem si jistá, jestli by to nebylo moc brzo.
Konečně otevře oči a všimne si mého výrazu.
"Na co myslíš?" zeptá se se zdviženým obočím, ale moc dobře ví, nad čím právě uvažuju.

"To tě nemusí zajímat." odpovím a zabořím hlavu hluboko do polštáře. On si tu svou podepře a dívá se na mě.

"No, jelikož rozhodně myslíš na něco, co zahrnuje moje určité části těla, tak by mě to zajímat mělo." odpoví, jedním prstem mi začne jezdit po holém břiše a kreslit na něm různé obrazce.

"Panečku, ty si ale věříš, Bille. Na něco takového bych já nikdy nemyslela." zavrtím hlavou. Má mě přečtenou.
Dá mi pusu, jenomže já to obrátím v líbání, které vypadá že nemá konce.
Snad bychom tak vydrželi mnohem déle, kdyby se na chodbě neozvali kroky, blížící se k Billovo pokoji.
Za tu dobu, co tu žijeme, už umíme rozeznat, kdo asi tak jde.
Tyhle kroky jsou těžké a ne nějak zvlášť rychlé.
Vychovatelka!
S Billem se na sebe podíváme a já okamžitě vstanu, musím se někam schovat.
Za stolem je sice místo a neviděla by mě, ale někdy mají zálibu se jít podívat z okna.
Bill otevře dveře od skříně a já si do ní rychle vlezu.
Ještě nikdy jsem nebyla tak vděčná za svou malou výšku.
Ještě si ze skříně vezme tričko a potom mě zavře.
Zaslechnu otevírající se dveře.

"Dobrý den." pozdraví Bill.

"Ahoj, ahoj, jenom ti jdu říct, že tady o víkendu nebudu, tak se choď hlásit na třetí patro." řekne vychovatelka.
Ten hajzl schytal zrovna tu hodnou, zatímco my s Wee máme starou megeru.

"Dobře, beru na vědomí." odpoví Bill.

"Tak měj pěkný víkend." zaslechnu ještě vychovatelku a pak prasknutí dveřmi.
Ale sama se ven neodvažuju.
Bill taky ještě asi deset vteřin počká, jestli se nehodlá bachařka vrátit a potom mě pustí zase ven.
Je tu ostré světlo, oproti té tmě.

"Pane bože." vydechnu a oba se začneme smát.

"Tak tohle se nám ještě nestalo, jestli si dobře vzpomínám." podotkne.
Ne, takhle blízko aby nás někdo chytil jsme ještě nebyli.
Přejdu k němu a znovu ho políbím.

"Možná bych se radši měla vrátit na pokoj. Pak za mnou můžeš přijít." řeknu a on trochu smutně přikývne.
"Nebo můžeš jít hned, ale musím si dát sprchu." dodám ještě, což vzbudí jeho pozornost.
Zpražím ho pohledem. Usměje se.

"Jdi, já se taky musím dát do kupy. Pak přijdu." řekne a u toho mě drží v objetí.
Dá mi pusu do vlasů, rychle na sebe hodím oblečení a odejdu.