That day

15. Kapitola

Skyler

Nedokážu se ubránit úsměvu, když slyším, co o nás kluci na turné říkali.
Mimochodem, Gustav s Georgem jsou asi o dva roky starší a jsou opravdu moc hodní.
Georg se nějak rozjel a všem nám koupil ještě jedno pivo.

"Takže, když se dali zpátky dohromady ti dva, tak to zkusíte taky?" zeptá se Gustav, jako kdyby to tady už jednou nepadlo.
Jenomže to nemůžou vědět, když u toho nebyli.

"Nic není nemožné." odpovím vyhýbavě, ale neujde mi Billovo překvapený pohled.
Bůh ví, co všechno se ještě může stát, ale zatím to na nějaké velkolepé vrácení k sobě nevidím.
Z nějakého důvodu si vybavím Miley.
Rychle zavrtím hlavou, jako kdybych ji tak mohla z mých myšlenek vytřepat ven.

"Hele, našli jsme tady s Billem jedno super místo, nechcete se tam jít podívat?" nadhodí Tom, tak všichni v klidu dopijeme, zaplatíme a vydáme se za nimi.
Dorazíme k nějakému vysokému panelovému domu.
Ještě pořád jsme ve městě, takže je okolo nás dost lidí, ale dvojčata nás protáhnou někam dozadu. Teď jsme pěkně mimo dohled.
Je tu žebřík a máme sakra kliku, že nikdo z nás netrpí na závratě, protože je to fakt kus od země.
Vydrápeme se až na střechu, ze které je naprosto úžasný výhled.
Celé město máme jako na dlani, a přitom o nás nikdo neví.

"Jak jste to tady našli?" zeptá se Wendy a Tom jenom zavrtí hlavou.

"To je na dlouhé povídání." odpoví, tak to necháme být a posadíme se na podlahu, jestli se tomu tedy tak dá říkat.
Je tu opravdu krásně, ale zatím jsme se toho moc nedozvěděli o těch dvou.

"Takže, jak to máte vy? Nějaké přítelkyně?" zeptám se Gustava s Georgem.

"Já mám holku, snad se někdy potkáte." usměje se Georg.
Vypadá jako rocker, nedivím se, že se na to nějaká holka chytla.
Gustav jenom zavrtí hlavou, jakože nikoho nemá.
Nedokážu necítit, jak se Bill podíval nejdřív na mě a potom podezřívavě na Gustava.
Bůh ví proč mi to udělá radost.

"A co jinak? Zatím jenom víme, že tyhle dva nás nemohli dostat z hlavy, ale co zbytek turné?" zeptá se Wee a já jsem ráda, že dokáže s lidmi udržovat konverzaci.
Já mám někdy takový výpadek, že bych dokázala v místnosti plné lidí třeba čtyři hodiny mlčet, i kdyby na mě mluvili.

"Bylo to super! Ale nesmíme se zastavit, řekl bych.
Měli bychom pořád skládat, nějak se udržovat v obraze a být vidět, jinak ze scény zmíníme stejně rychle, jako jsme se objevili." podotkne Gustav.
Jemu taky chvilku trvalo, než se mezi námi rozpovídal, ale je dost chytrý a taky je s ním legrace.

"S tím souhlasím, kdy vlastně máme další zkoušku?" zeptá se Tom.

"Myslím, že za týden. A taky ještě ve středu musíme na to interview." vypočítává Bill.
Sice mi říkal, že toho mají teď moc, ale nevěděla jsem, že jim to překopalo život úplně.

"Jak do toho stíháte školu?" položím další otázku a Bill se na mě podívá.

"Není to tak zlý, když tam na tebe někdo čeká." zasměje se.
Z nějakého důvodu se třošku začervenám.
Ostatní to rychle zamluví a začnou se věnovat jinému tématu, ale já nedokážu dostat z hlavy, jestli Bill myslel tou osobou mě, nebo Miley.
Ale je to jedno.
Já už o něj nebudu s nikým soutěžit, jestli se bude chtít vrátit, tak se vrátí.
Zkusila bych to s ním znovu, kdyby za mnou přišel?
Tohle všechno mi běhá v hlavě stále dokola a ani si nevšimnu, že na něj u toho zírám.
Wendy mi jemně naznačí, že vypadám jako psychopat, tak toho radši nechám.
Nakonec se s Georgem a Gustavem rozloučíme a my čtyři se vrátíme na intr.
Wee s Tomem se ani nedrží za ruce, možná je pro ně divné to celé opakovat.
Ať si dělají co chtějí, já sama teď musím přemýšlet nad tím, co chci já.
A jestli je možné to vrátit.