That day

31. Kapitola

Skyler

Bill dorazil až někdy ve dvě odpoledne.
Nějak se mu podařilo usnout, ale hned jak se vzbudil, tak přišel.

"Řekni mi ještě, jaký to bylo na turné." řeknu a ležím na jeho hrudi.
Potěšená, že si sundal tričko.
Jestli nás teď vyruší ta baba z mého patra, tak jí dám do zubů.
Nebo spíš do protézy.

"No, určitě by to bylo lepší kdybych pořád nemusel myslet na tebe." začne s úsměvem.
Dám mu malou pusu na klíční kost.
"Ale jinak to bylo úžasné. Skyler, ty by si ani nevěřila, jaký je to pocit, když zpíváš a všichni tě poslouchají." pokračuje a má zasněný pohled.

"Jsem moc ráda, že se vám to povedlo." pronesu a on mě hladí ve vlasech.

"Nemůžu tomu uvěřit." vydechne a já ho obejmu ještě pevněji.
Jsem za něj tak moc šťastná, jako kdyby se to dělo přímo mě.

"Nechceš dneska jet k rybníku?" nadhodím a on mi věnuje pohled.

"Myslíš ten, jak jsme tenkrát objevili?" zeptá se pro ujištění a já přikývnu.
"Nevidím důvod, pro ne." odpoví nakonec.
Zase si odejde pro věci a sejdeme se venku, odkud se vydáme na vlakáč.

***

Vylezeme z vody v záchvatu smíchu. Jsem celá zadýchaná, jak jsem se snažila Billovi uplavat.
Ale na souši mě stejně dohoní a povalí na deku.
Začne mě líbat.
Dotýkáme se mokrou kůží a na tvář mi padají kapičky vody z jeho vlasů.

"Vyhrál si." vydechnu a on si lehne vedle mě.

"Díky za uznání." zasměje se a chytí mě za ruku.
Políbí jí, díváme se na oblohu, sluníčko nás ovšem prakticky oslepuje.

"Nic proti Wendy s Tomem, ale docela se mi líbí, když jsme jenom my dva." řeknu, otočí se na mě.

"Vidím to stejně, ale asi nejsem sám. Protože jinak by ti dva nejeli na chatu bez nás." podotkne.
Pár vteřin je ticho, než oba znovu vybuchneme smíchy.

"Taky pravda." uznám a sednu si na Billa.
Je lehce překvapený, ale jenom mi položí ruce na stehna.
Díky vodě po mojí holé kůži jeho ruka snadno klouže, znovu se k němu nakloním, abych mu dala pusu.
Neunikne mi, že když se skláním, tak jeho pohled sjede do výstřihu mých plavek.
Dám mu tedy rychlou pusu a potom se trošku odtáhnu.
"Stává se z tebe tvůj bratr." škádlím ho.

"To víš, nemůžu si pomoct." odpoví a začne mě líbat.
Rukou přejede moje záda a zavádí u toho o vázání plavek.
Omylem?

"Očividně." zamumlám, ale dál ho líbám.
Naše jazyky se proplétají jako dva hadi a jeho ruce mám snad všude.

"Ale, vždyť se ti to líbí." napodobí Toma. Zasměju se, jenomže má pravdu.
Takhle se mi moc líbí.
Po turné se změnil, ne nějak moc, už to prostě není ten ustrašený kluk, kterého by zmlátili na parkovišti.
Vím, že se tenkrát snažil bránit, jenomže teď bych řekla, že by dokonce vyhrál, kdyby se to mělo opakovat.
Narovnám záda a rukama mu sjedu po pažích.

"Ta tělocvična dělá zázraky." podotknu.
Nadzvedne obočí, otočí nás a jednou rukou mi sjede po břiše skoro až dolů.
Zhluboka se nadechnu, ale nezabráním mu v tom.

"Taky koukám." zašeptá.
Natáhnu se po něm a přitisknu svoje rty na jeho.
Využiju toho, že jsem ho připravila o pozornost a zase nás otočím.
Tahle naše malá válka mě začíná bavit, ovšem měla bych si vytvořit náskok.
Zajedu mu rukou pod plavky, nepřestáváme se líbat, ale vydechne nosem a za ruku mě chytí.
"Někdo přijde." zamumlá, přesto mě nechá pokračovat v tom co dělám a svou dlaň pomalu stáhne zpátky k mojí tváři.

"Tak to budu muset být rychlá." odpovím a přesunu se dolů.
Bill se vytáhne na lokty a já mu sundám plavky.
Rukou mu pořád dělám dobře.
Rozhlédnu se, jestli se opravdu nikdo neblíží a potom ho vezmu do pusy.
On zavře oči a ztěžka polkne.

"Kurva." zakleje si sám pro sebe šeptem.
Trochu přidám, abych ho potrápila. Vím, že nemáme zrovna moc času, přesto zase zpomalím.
Sevře moje vlasy a zavrčí.
Hraju si s ním, používám u toho jazyk i ruku a on má co dělat, aby sebou pořád neškubal.
Nakonec naberu na tempu a on několikrát hlasitě zavzdychá.
Chtěla bych to slyšet pořád.
Tak to chvíli pokračuje, mučím ho. Nechávám ho, aby si myslel že už bude konec, a potom zase uberu.
Ale chci ho slyšet, jak si užívá veškerou mojí pozornost.
Cítím, že už bude, a tak dám hlavu pryč a dodělám ho rukou.
Sykne a konečně se mu uleví.
Rychle si natáhne plavky a podívá se okolo nás.

"Neboj, jediné co nás mohlo prozradit bylo to tvoje sténání." vysměju se mu a on mě ztrhne pod sebe.
Začne mě líbat a já mu okolo pasu obmotám nohy.

"Co to do tebe vjelo?" zasměje se on, ale rozhodně to nevypadá, že by mu to bylo proti srsti.

"Chyběl mi, chtěla jsem mu dát pusu na přivítanou." řeknu jednoduše.
Na tváři se mu rozlije pobavený úsměv.
Znovu mě políbí. Tentokrát o něco jemněji.

"Spíš pořádnýho francouzáka." podotkne, ale spíš to říká sobě než mě.
"Měli by jsme jet." pronese už hlasitěji a já přikývnu.
Začínám mít ten rybník ještě radši.