That day

11. Kapitola

Skyler

Sedím ve škole a vedle mě Bill.
Nevím proč si vybral místo vedle mě, ale aspoň mám možnost si něco vyjasnit.
Vytrhnu ze sešitu jeden papír a napíšu na něj vzkaz.

'Proč si o mě vykládal Miley? Včera za mnou přišla.'

Podívá se na papírek a potom na mě.
Vezme do ruky propisku a taky začne psát.

'Je to moje kamarádka a ptala se mě, co se děje, tak jsem jí to řekl.
Na tom přece není nic špatného, ne?'

Chvíli přemýšlím, než se dám do psaní odpovědi.

'Nechci, aby se se mnou bavila, nebo aby si jí o mě vykládal, jasný? A taky by si jí mohl vyřídit, aby se nehrabala v cizí minulosti.'

Bill nasadí nechápavý výraz, potom vydechne.
Zaraženě se dívá na vzkaz a potom na mě.
Jenom pokrčím rameny.
Naposledy mi podá papírek.

'Jak si přeješ.'

Když konečně zazvoní a já vyběhnu ze třídy, tak se srazím s Tomem.
Ten mi jde akorát do rány.

"Hele, Wendy se mi ani nepřiznala, že byla s tebou, tak se zeptám tebe. Jaký to bylo?" řeknu a on se začne culit.
Pane bože!
Oni spolu něco měli.
Nadzvednu obočí a on se podívá na strop.

"Bylo to úžasný, ale nic víc ti neřeknu. Jen ať se pochlubí sama." pronese a potom odejde směrem ke zkušebně.
Bill se mezitím někam ztratil.
Nejspíš šel za Miley, povykládat jí, jak ze všeho dělám drama.

***

Stojím na cígu s jedním klukem od sochařů, jmenuje se Ted.
Vždycky byl moc hodný a docela si rozumíme.
Zrovna mi vypráví o jednom jejich učiteli, jak si spletl barvu se sádrou a jak se vztekal, že sádra je na hovno.
Začnu se smát a přitom zahlédnu Billa, jak nás bedlivě pozoruje.
Jak dlouho už tu je?
Hned vedle něj stojí Miley a snaží se si zase zpátky získat jeho pozornost.
Bill si všimne, že se na oba koukám a tak vrátí pohled Miley, která je samozřejmě naprosto nadšená.
Nevím proč, ale začnu být trochu naštvaná, že se už nedívá na mě, zároveň se mi ovšem nějakým způsobem ulevilo.
Opět začnu poslouchat Teda, jenomže Billovo pohled na sobě cítím i bez toho, abych se na něj musela podívat.

"No nic, já už asi půjdu." řeknu, když dokouřím a Ted mě obejme.
Zajdu dovnitř, ale místo aby se dveře zavřeli, tak jimi někdo projde.

"Sky." řekne Bill a já se na něj otočím.
"Mluvil jsem s Miley, přestane s tebou mluvit." dodá a čeká na nějakou mojí reakci.

"Díky, a příště by si mohl věnovat pozornost jí, když s ní mluvíš a ne čumět na mě." odpovím a otočím se k odchodu, jenomže to mi nezabraní vidět jeho už vyloženě zoufalý výraz.

"Skyler, já už to vzdávám. Snažil jsem se s tebou normálně bavit.
Chtěl jsem, aby všechno bylo jako dřív, nebo se to tomu aspoň podobalo, ale už nemůžu.
Končím." pronese a vrátí se ven.
Stojím zaraženě uprostřed chodby a v hlavě mi dokola hrajou jeho slova.
Končím.
Myslela jsem, že se časem začneme snášet, ne že budeme dělat, že se neznáme, nebo ze mezi námi nikdy nic nebylo.
Z ničeho nic se ve mně něco probudí.
Něco, o čem jsem si myslela, že je mrtvé, a to je touha po Billovi.
Po tom klukovi, co se mnou chodil cvičit, se kterým jsme pili, kouřili a skládali písničky.
Po Billovi, který mě měl rád.
Vím, že už nejspíš nemám šanci vrátit všechno, ale kamarádi být můžeme.
Nikdy jsem ho nechtěla ztratit úplně.