26. Kapitola

299 22 2
                                    

Bill

"Užijte si to s Wendy na chatě. A zavolej mi." řeknu bratrovi, když se loučíme.
Už dlouho jsme nebyli od sebe.
Chápu však, že chce mít se svojí holkou soukromí.

"To víš že jo. Někdy si říkám, jestli nejsme siamská dvojčata." zasměje se Tom.
"Hlavně toho využij a udělejte si se Skyler hezkej večer."
Mrkne na mě a odejde.
Nechápu, že to byla ona, kdo mi dal pusu jako první.
Musela vědět, že se mi pořád líbí, dával jsem jí to najevo i bez toho rozhovoru.
Sám pro sebe se usměju.
Nehodlám na ní nějak tlačit a ani nečekám, že bychom se spolu tenhle víkend vyspali, ale trochu tady v tom pokoji uklidit by taky nemuselo být na škodu.
Radši se do toho dám hned.
Domluvili jsme se, že půjdeme na louku, abychom potom nemuseli řešit cestu domů.
Měl bych koupit něco k pití? Mám dost cigaret, kdyby jí došli? Neměl bych si dát ještě sprchu?
Ježiš, chovám se jako holka před prvním rande.
Ještě bych mohl začít přemýšlet, jestli se mám oholit a bylo by to komplet.

***

Už na mě čeká venku s cigaretou v ruce.
Nehorázně jí to sluší, a přitom vypadá jako kdykoli jindy.
Vyjdu ven a ona se usměje.

"No konečně, ty lenochu." zasměje se, chytím jí za ruku a propletu si s ní prsty.
Dorazíme na louku a sedneme si do trávy.
"Říkala jsem si, že když jste kupovali lístky a podobně, tak že bych taky jednou mohla něco donést." řekne a vytáhne z malé tašky láhev vína.

"Víš, já si zase říkal, že by to asi bylo vhodné." řeknu a z vnitřní strany bundy z kapsy taky jednu vytáhnu.
Začne se smát.
Sladší zvuk neexistuje.
Jednu načneme a podáváme si jí mezi sebou, povídáme si u toho snad o všem možném.

"Chybělo mi si s tebou povídat." vydechne najednou a mám pocit, že jí samotnou to překvapilo.

"To jsme na tom stejně." odpovím a chytím jí za ruku.
"Možná jsem nemusel být tak, já nevím jak to říct...
Prostě jsem se s Lucy mohl přestat bavit už dřív." řeknu nakonec a ona mojí ruku pevně stiskne.

"Bille, já už se v tom nechci pitvat. Oba jsme se mohli zachovat jinak a já z toho nemusela dělat vědu.
I když uznávám, že teď je mi mnohem líp, když okolo tebe necupitá jako pejsek." odpoví a napije se.
Souhlasím, že už se k tomu vracet nebudeme.
Jsme zase spolu, tak co na tom záleží?
Přisednu si blíž k ní a obejmu jí.

"Díky, že si mi pomohla s Miley." pronesu. Zasměje se.

"Ne tak rychle, ta holka mi pořádně pije krev. Možná bych si za to zasloužila nějakou odměnu." řekne, podíváme se na sebe.
Něco mě začne příjemně šimrat v podbřišku.

"Co by sis představovala?" zeptám se potichu a ona se ke mně nakloní.

"Možná můžeme začít tímhle." zašeptá a spojí naše rty.
Chvíli se líbáme, ale potřebuju se nadechnout.

"A to je odměna pro tebe, nebo pro mě?" škádlím jí.

"To je jedno, hlavně to udělej znovu."
Usmívá se a v očích má malé jiskřičky.
Nejsem si jistý, jak tohle skončí, ale kdyby to bylo u mě v pokoji, myslím že bych s tím neměl nejmenší problém.
Políbím jí znovu a položím jí na záda, teď jsem částečně nad ní, ruku položenou na jejím břiše.
Odtáhne se tak na milimetr.
"Ale hned se s tebou nevyspím." varuje mě a znovu se na mě vrhne.

"Dobře." zamumlám do polibku.
Možná že něco říká, ale poznám, že chce přesný opak.
To nevadí.
Až bude chtít, tak to udělá. A já se rozhodně nebudu ničemu bránit.

That dayKde žijí příběhy. Začni objevovat