That day

41. Kapitola

Bill

"Neber to tak, že bych ty dva neměl rád, ale jednou mi z nich praskne hlava." řeknu, když se sejdu venku na parkovišti se Skyler.
Viděl jsem, jak Wee zmlátila Miley. Měl bych jí pak poděkovat.
Ale potom se s Tomem vytratili. Akorát mi řekl, že Wendy potřebuje čas, ale bál se.
Viděl jsem to.

"S tím naprosto souhlasím. Jenomže jim nemáme co vyčítat, a to uznej." zasměje se Sky.
Koupil jsem nám hranolky, a tak si jednu vezme.
Já si taky jednu dám do pusy, ale jenom tak napůl. Natočím se k ní. Ona zbytek co mi čouhá z pusy ukousne a dá mi malou pusu.

"Já jim to rozhodně nevyčítám. Taky jsme jim museli dělat starosti." uznám a zapálím si.
Skyler mě napodobí, hlavu si opře o moje rameno a tak několik minut jenom v tichosti sedíme vedle sebe na obrubníku.
Dívám se na parkoviště a v myšlenkách se vracím do minulého školního roku.
Pamatuju si, jak mě přitahovala Skyler, když se prala. Když mě bránila.
Mě, který byl vždycky ten divný a nikdy se nebavil s více než dvěmi lidmi.
A stejně nečekali, aby mi pomohli.
"Zachránila si mě." zašeptám.

"Ale prosím tě, už si mi děkoval tenkrát. Byli to idioti." řekne.
Tak ji nechám si myslet, že mluvím o tomhle.
Jenomže ona mě zachránila v mnoha jiných směrech.
Zachránila mi život, kvůli ní jsem pokračoval v psaní.
"A stejně už se umíš bránit sám." dodá ještě.

"Ale já chci, aby si mě ochraňovala ty." pronesu šišlavě a ona mě chytí za ruku.

"A co za to?"

"Budu pro tebe dělat to samé." řeknu s úsměvem.
Stejně už jsem si to dávno slíbil.
Stiskne mi ruku.

"Platí." vydechne a začne mě líbat. Kleknu si před ní, aniž bych to přerušil.
Dlaně jí položím na tváře a jemně jí hladím palcy.
Jednou rukou se chytí mého předloktí a pořád mě líbá. Jenom lehce.
Je to pomalé, nikam nespěcháme.
Nikdy jsem tak úplně nepochopil, co na mě Sky vidí.
U Wendy mi to přišlo ze začátku jasné, protože znám Toma a každá holka mu nakonec propadne.
Jenomže když je pozoruju, tak vidím že to není jako vždycky.
Ona ho má skutečně ráda.
A já chci to samé mít se Skyler, jenže nevím proč by to tak měla chtít ona.
Stáhnu se trochu dozadu a dívám se jí do očí.
Ať už jsme se k sobě chovali jakkoliv, nebo cokoliv jsme si řekli, tak její oči mi nikdy nelhali.
Nikdy.
Možná proto jsem se snažil tak dlouho, protože jsem měl naději, kterou jsem v té modré barvě viděl.
Políbím jí znovu a stáhnu jí u toho pramínek vlasů za ucho.
Teď se odtáhne ona. Usmívá se a odhaluje při tom zoubky.
Nevím co na mě vidí, ale něco určitě ano. Jinak by se mnou nebyla.

"Miluju tě, Bille." vyhrkne najednou a její tváře u toho dostanou červený odstín.
Je zaskočená.
Stejně tak i já.
"Do prdele, já to fakt řekla?" zeptá se sama sebe.
Začnu se nahlas smát a ona mě trochu praští.
Dívá se stranou, na tváři má sice lehký úsměv, ale poznám že se stydí.
S tímhle pocitem se dokážu velmi dobře ztotožnit.
Vezmu jí za bradu a obrátím její pohled zpátky k sobě.
Nakonec se na mě přece jen podívá a já se nedokážu přestat culit.
Připadám si jako malé dítě.

"Taky tě miluju." řeknu a ona se na mě vrhne tak až přepadnu dozadu, a tak na sobě teď ležíme.
Nebo spíš ona na mě.
Kdyby se někdo díval z okna, tak by měl opravdu zábavnou podívanou. Dvě paka co se válí na parkovišti.
Ale je mi to teď úplně fuk.
Chytím její pas a užívám si každý pohyb, který udělá jazykem.
A je to venku!
Nemusím teď přemýšlet, jestli je správný čas to říct, protože to vyřešila za mě.
"Hrozně moc tě miluju." zašeptám znovu a zase se vrátím k jejím rtům.

"Zase to nepřeháněj." zasměje se a posadí se.
Tohle nikdy přehnat nemůžu, už jsem v tom totiž až po uši.