That day

44. Kapitola

Wendy

"Miláčku, co kdyby jsme někam jeli?" zeptá se Tom, když už dvě hodiny jenom ležíme u něj v posteli.
Skyler s Billem by se měli vrátit každou chvíli, ale nějak jim to dneska trvá.

"Přísahám, zakroutím ti krkem, miláčku.
Počkáme na ty dva a potom něco vymyslíme." odpovím a zakroutím očima.
Jednou rukou mi zajede pod lem kalhot a u toho se usmívá.
"Zapomeň, nechci aby nás viděli." řeknu a on se ke mně ještě víc přitiskne.

"Tebe vidět nemusí. Zakryju tě." zasměje se a já vyprsknu smíchy s ním.

"Ty si idiot." směju se dál a on se na mě jenom dívá.

"A ty si úžasná." řekne a dá mi pusu na tvář.
Trochu se uklidním a dojdu k oknu, abych ho otevřela.

"Hele, už jdou." pronesu a vidím Billa se Sky, jak si to kráčí směrem ke vchodových dveřím.
Usmívají se od ucha k uchu a něco mi říká, že ti dva dělali věci na místech, kde by se to dělat nemělo.
Tom mě zezadu obejme a dá mi pusu na krk.
"Co jet takhle na střechu?" navrhnu a otočím se čelem k němu.
"Uděláme ti další hezké vzpomínky." zašeptám a on mě políbí.
Jazykem se prodere skrz moje rty a celou dlouhou minutu nedělá nic jiného, než že mě intenzivně líbá.

"Miluju tě." vydechne a podívá se mi při tom přímo do očí.
Nedokážu to popsat slovy, ale to co se mi tím pohledem snaží říct je víc než ty dvě hloupá slova.
Tohle je napořád.

***

"Je tady pěkně." povzdechne si Bill a jednou rukou u toho objímá Skyler okolo ramen.
Jsme na střeše, trochu jsme si zahulili, ale spíš jenom tak na chuť. Ještě se potřebujeme dostat dolů.
Slunce líně zapadá nad tímhle zavšiveným městem a my pozorujeme, jak se lidé s ubívajícím světlem trousí buď domů, nebo do barů.
Zabořím nos do Tomova krku a on mi na oplátku stiskne stehno.
Je to příjemné, dokud se rukou nezačne sápat pod tričko.
Jemně ho odstrčím a začnu ho líbat na krku.
Je to provokace i trest.
Mírně zakloní hlavu, potom se rty přiblíží k mému uchu.

"Nezahrávej si." zašeptá varovně a mě z toho naskočí husí kůže.

"Nebo co? Přivážeš mě snad k posteli?" poškádlím ho taky šeptem, i když je mi jasné, že nás ti dva slyší.
Nic na to neřekne a dál se dívá před sebe.
Zase se o něj opřu.

"Co máte v plánu na léto?" zeptá se Sky.
Prázdniny se nebezpečně blíží a za chvíli začne taky práce na závěrečných projektech.

"Určitě vaší návštěvu." zasměje se Tom a já si s ním propletu prsty.
Moje dlaň je značně menší než ta jeho, přesto do sebe ale krásně zapadají.

"A dál?" zeptám se já.

"No, nejspíš další nahrávání? Počítáme s několika koncerty." zamyslí se Bill.
"To je dobrý nápad, co kdyby jste na nějaký přišli?" dodá po chvilce.

"Tak bychom se mohli vidět o něco víc." přitaká Skyler a Bill jí dá velkou pusu.
Já se na chvilku postavím.
Dojdu až k okraji střechy a podívám se dolů.
Z nějakého zvláštního důvodu mě to uklidňuje.
Nedokážu pochopit, že se to děje. Jsem tak ráda, že tohle léto máme šanci se vidět.
Že na sebe nejsme naštvaní.
Otočím se a všimnu si Tomova nervózního obličeje.
Rychle se k němu vrátím a zase se posadím vedle něj.
Sníží se tak, aby se ke mně mohl přitulit a hlavu mít opřenou a můj hrudník.
Pohladím ho po copáncích.

"Někdo se nám nějak sklidnil." zasměje se Bill.

"Drž hubu." zamumlá Tom, ale přitulí se ke mně ještě víc.
Skyler potlačí smích a sama si na Billa sedne, aby ho mohla obejmout.
Ještě dlouho si povídáme, než je čas jít.
Nejenom kvůli intru, ale taky abychom viděli na cestu dolů ze střechy.
Dojedeme zpátky a na našem patře dáme klukům dobrou noc.