That day

12. Kapitola

Tom

Ve zkušebně jsem zůstal sám.
Bill přišel z venku a nebyl úplně ve své kůži, takže prý jeli s Miley do města.
Vůbec se mi nelíbí, že tady ta holka teď je.
Teď, když zase může všechno být dobrý.
Dveře od zkušebny se otevřou a Wendy dovnitř strčí hlavu.
Usměje se, když mě uvidí a zavře za sebou.

"Neprobouzí to tady v tobě vzpomínky?" zeptám se jí a ona střelí očima ke stolu.

"Půjč mi kytaru a uvidíme." zasměje se.
Ten den byl jeden z nejlepších v mém životě, kéž bych se do něj mohl aspoň na chvíli vrátit.
"Kde je Bill?" zeptá se.

"Jel někam do města s tou svojí kamarádkou.
Mám takový pocit, že se musel vidět se Sky." odpovím a jí je hned všechno jasné.
Odložím kytaru a podívám se na čas, skončili jsme už před půl hodinou.
"Nechceš už jít? Můžeme na chvilku k nám na pokoj." řeknu a ona nadzvedne jedno obočí.

"Co máš zase za úmysly?"
Měří si mě podezřívavě pohledem a já si odložím ruce na její boky.
Chybělo mi to.

"Nic, přísahám. Bude to návštěva ve vší počestnosti." usměju se.
Baví mě si s ní připomínat ty hezké chvilky.
Naše chvilky.
Skloním se k ní pro polibek, ale ona uhne.

"Ne tak rychle, ještě nejsme tak daleko, aby si mohl rozhodovat, kdy mě budeš líbat." pronese a já jí nadzvednu, takže jí držím nad zemí a ona má svoje nohy obmotané okolo mého pasu.
Trochu u toho vyjekne, ale potom se začne smát.

"Fajn, v tom případě tě ponesu až na intr, abych si to zasloužil." řeknu, nevěří mi.
Já to opravdu udělám.
Lidi, co ještě zůstali ve škole, se na nás překvapeně dívají, ale je mi to naprosto fuk.
Tak dlouho jsem jí neměl takhle blízko.

***

Odemknu k nám do pokoje a už teď vidím všude ten nepořádek.
Naštěstí jsme s Billem nikdy nebyli zrovna čistotní, takže už to Wee nějak nepřekvapuje.
Dojdu ke stolu a začnu rovnat papíry, aspoň trochu.
Převážně to jsou melodie, nebo úryvky textů, které by se mohli hodit.
Ona dojde za mě a úplně zespodu vyloví jeden z papírů, dívá se na něj a u toho se usmívá, tak krásně se usmívá.

"Ty sis to nechal?" zeptá se, jakoby tomu nemohla uvěřit.
Je to obrázek, kde jsme ve zkušebně a děláme...no.

"Jo, možná je Lucy trochu magor, ale tohle se jí povedlo.
Ten obrázek se mi vždycky líbil. A pořád líbí." pronesu a ona ke mě vzhlédne.
Chytne mě zezadu za krk a začne mě líbat. Na tohle čekám už od včerejška!
Nenávidím, že se na mě ve škole lepí všichni kromě ní.
Opřu jí o stůl a pořád líbám.
Jednou rukou jí chytím za zadek a stisknu ho.
Cítím, jak se znovu usmála.
Přitáhne si blíž k sobě můj pas a já jí rukou zajedu do vlasů, načež se od ní odtáhnu.
Je zvláštní, že už nemá ty dlouhé černé vlasy, ani mi neřekla, že je blondýna.

"Neboj, pořád se za ně dá tahat." zašeptá a moje myšlenky se zase stočí k ní.
A taky ke spoustě jiným věcem.

"Můžu s klidným srdcem říct to samé." podotknu a ona mi sjede po jednom z copánků prsty, stejně jako včera.
Za jeden mě skutečně zatahá a přitáhne k sobě, aby mě mohla znovu začít líbat.

"Tak to mám štěstí." řekne tiše těsně předtím, než spojí naše rty.
Mám pocit, že už s tím nikdy nedokážu přestat.
Ale stejně na chvíli musím.

"Nechci aby to bylo jako minule, teď chci vědět od začátku, jestli spolu chodíme.
A jestli mi řekneš, že spolu budeme jenom spát, tak rovnou beru zpátečku." pronesu, ona zakloní hlavu a začne se smát.
Jsem v pokušení jí udělat cucflek.

"Co když spolu budeme chodit, ale nebudeme spolu spát?" zeptá se mě a já se k ní ještě přiblížím.

"Jsem ochotný to snést, akorát mě bude bolet ruka, tak se připrav." odpovím a ona mě políbí.

"Možná ti někdy půjčím svojí." zasměje se.

"Chodíš se mnou?" zeptám se znovu a naposledy.

"Možná můžeme být kamarádi s výhodami." škádlí mě.
Plácnu jí přes zadek a ona se ke mně až nebezpečně přitiskne celým svým tělem.
"Vždycky budu." zašeptá a mě to naprosto stačí, abych jí začal znovu líbat a tentokrát nepřestal na hodně dlouhou dobu.