That day

35. Kapitola

Skyler

Včera Wendy přišla celá skleslá, nechtěla se o tom bavit.
Bill mi něco málo řekl, co věděl od Toma.
Tom se prostě naštval, potřeboval to nějak zpracovat a prý to dělá poměrně často.
Jednou se na Billa naštval, protože mu praskl strunu u kytary.
Dva dny s ním nemluvil a potom se mu šel omluvit.
Bill tvrdí, že si prostě jenom někdy musí urovnat myšlenky.
Dojdeme do školy, Wee zaleze rovnou do třídy a já se rozhodnu jí donést kafe.
Tam už na mě čeká Bill a Tom, který nervózně přechází sem a tam.

"Je hodně naštvaná?" zeptá se a já neurčitě pokrčím rameny.
Zasténá a posadí se ke stolu.
"Řekneš jí, aby za mnou pak přišla? Až bude chtít." zeptá se mě Tom, přikývnu a tak odejde do své třídy.
Zůstaneme s Billem o samotě.

"Jak špatný to je?" zeptám se a dívám se za tím pakem.
Vím, jak moc mu na Wendy záleží, ale zároveň nedokáže Michaela vystát a proto ho ty pomluvy tak rozhodily.
Páni, mohla bych být úplná psycholožka.

"Dost, ale myslím, že se to spraví." odpoví a ruce mi zlehka položí zezadu na boky.
"Dobré ráno." zašeptá, já zakloním hlavu a dám mu pusu.
Chutná trochu jako kafe.

"Dneska máš něco v plánu?" zeptám se a on se na chvilku zamyslí.

"Nejspíš mám volno, ale měl bych jít na hodinu, pokud chci odcházet včas." zasměje se.

"Uvidíme se na dvorku." pronesu a ještě rychle se k němu natáhnu pro polibek, který se ovšem trochu zvrhne, když mi lehce zajede pod tričko a dotkne se mojí holé kůže.
Najednou mám chuť všechno vrátit a zajít mnohem dál, než u toho rybníka.
Mnohem, mnohem dál.
Odtáhne se ode mě se širokým úsměvem a potom odejde.
Taky bych radši měla jít, už jsem nechala Wee osamotě moc dlouho.

***

Jdu okolo zkušebny, chtěla jsem jít pozdravit Billa, jenomže mě zastaví když zaslechnu, co si povídají.

"Musím na chvíli pryč, řekni učiteli, že se mi udělalo blbě." slyším říkat Toma.

"Kam chceš jít?" ptá se ho Bill.
Na pár dlouhých vteřin je ticho.
"Tome, slib mi že neuděláš žádnou blbost." pronese vážně Bill.
"Když tak mi zavolej, prosím." dodá ještě.
Zní dost vystrašeně.
Potom se rozloučí a já radši vypadnu, než si mě všimnou.
Rychle se vrátím do naší třídy a začnu Wendy tahat ven.

"Co děláš?" zeptá se, ale já s tím počkám až když jsme na chodbě. Ještě se rozhlédnu, aby náhodou někdo neposlouchal.

"Mám pocit, že Tom si chce něco udělat, nebo se o to dřív pokusil." řeknu a Wee se zatváří dost překvapeně.

"Jako na téhle škole každý." zamumlá.
"Jak si na to přišla?" položí místo toho další otázku.

"Slyšela jsem ho si povídat s Billem ve zkušebně."

"Kam šel?"

"Nemám tušení, to neříkal." odpovím a vidím v jejím obličeji narůstající obavy.
Zhluboka se nadechne a vydechne. Podívá se na čas, za chvíli by měla být pauza.
Jenom přikývne a vrátí se do třídy.
Netrvá to ani deset minut než zazvoní.
Sejdu se dole s Billem na dvorku a Wendy je v závěsu za mnou.

"Kam jel?" zeptá se Wee rovnou Billa.

"Wend-"

"Bille, kam jel?" nenechá ho domluvit.
Bill si povzdechne, ví že to nemá cenu.

"Na tu střechu, kam jsme vás vzali. Už jednou něco zkusil, ale radši mi zavolal, abych pro něj přijel." pronese Bill a teď už je Wendy naprosto v prdeli.
Nejde to popsat jinými slovy.

"Dostala jsem krámy, udělalo se mi špatně, šla jsem domů." prohodí směrem ke mně a zmizí.
Bill mi zapálí a já se o něj opřu.
Stojíme v tichosti, nemáme potřebu nic říkat, naprosto nám stačí, že spolu jenom jsme.