That day

3. Kapitola

Skyler

Jdu si pro kafe, dnešek ještě ani pořádně nezačal a já už se cítím úplně mrtvá.
V kuchyňce je Bill a stojí u automatu, takže budu muset počkat.
Podívá se na mě a hlavou kývne na pozdrav.
Nic víc.
Chvilku tam stojíme v tichosti a mě se zdá, že ten automat leje kafe do kelímku snad celou věčnost.

"Včera šla Wee pro věci na úklid, potkala tam Toma a když se vrátila, tak na něj nadávala.
Měla jsem pocit, že jsem zpátky na začátku minulého roku." pronesu, ale nedívám se na něj.
Vlastně ani nemám tušení, proč mu to říkám.
"Starý dobrý časy. Chybí mi." dodám a jsem na řadě, abych si koupila kafe.

"Mě taky, ale byla si to ty, kdo odešel." řekne a zmizí.
Bez jediného pohledu, nebo dalších slov.
Něco na tom způsobu, kterým to řekl, mě bodne u srdce.
Nemůže se na mě přeci ještě zlobit, vždyť jsem po něm nechtěla aby skočil z útesu, jenom aby ignoroval holku, která je vyloženě pronásledovala.
Vezmu si svůj kelímek a odejdu na hodinu.
Pokud se někdo chce tímhle způsobem pořád hrabat v minulosti, tak do mojí budoucnosti nejspíš nepatří.

***

"Hádej co?" řekne Wendy, když spolu jdeme o přestávce na cígo.
Zdá se mi, že sem chodíme až moc často, ale stejně to není dost.

"Co?" zeptám se a zapálím si. Ona mě napodobí, než začne mluvit.

"Šla jsem okolo zkušebny a zaslechla jsem Billa. Mluvil o tobě.
Prý mu nejde do hlavy, že si vůbec dovoluješ mluvit o starých dobrých časech, když si to všechno zničila. Potom to začali s Tomem nějak probírat a nakonec Bill říkal něco v tom smyslu, že taky nejspíš nese svůj podíl viny, ale že to stejně není fér." pronese a já na ní zůstanu zírat.
Jak jako, že za to můžu já?
Kdyby se tady nemotala Lucy...
Lucy.
Ta kráva mě úplně rozhodila a já celou dobu měla vztek na Billa místo na ní.
To ona se okolo něj motala. Ne on kolem ní.
Připadám si úplně blbá, jenomže na druhou stranu jsem se mu s tím svěřila a jemu to bylo úplně fuk.

"Já se z něj zblázním." vydechnu a Wee si potáhne.

"Tohle musíme nějak vyřešit. A tím myslím úplně všechno.
Budeme tady s nimi ještě dva roky a budeme se s nimi potkávat denně. Nemůžeme okolo sebe kroužit jako hladový supi." řekne Wendy a já vím, že má pravdu.
Jenomže se to hezky říká, ale hůř dělá.

***

"Skyler!" zaslechnu za sebou a rychlými kroky si to ke mně kráčí Bill.
Jako kdyby to dneska jednou nestačilo.
Zastavím se, ale nic neřeknu. Jenom čekám, co z něj vypadne.
"Hele, asi jsem to ráno trošku přehnal. Omlouvám se." pronese a já si ho změřím od hlavy k patě.

"Dobře." odpovím a zůstanu stát. Nevím proč, ale mám pocit, že to nebylo všechno.

"Je mi to fakt líto, jenomže teď je to prostě...těžký.
Všichni se na nás lepí a do toho musíme jednat s manažerem, stíhat školu a nebýt hnusný na všechny okolo.
Já si to tak trochu vylil na tobě. Nebylo to správný." dodá a já se přistihnu, že se mi na tváři objevil mírný úsměv.

"Chápu to, ale pro příště radši jenom odejdi." řeknu, otočím se, odejdu. Jsem v pokušení se podívat přes rameno, ale neudělám to.
Radši.