That day

13. Kapitola

Bill

Dívám se na sebe do zrcadla a myju si ruce.
Pořád jsem nějak nepochopil, co se stalo mezi Miley a Sky.
Včera jsem se to z ní snažil dostat, ale ona se jenom napila svého kafe a prý neměla tušení, o čem to mluvím.
Za Skyler prý jenom přišla, řekla že se omlouvá a zase šla.
Nevím, na čí mám být straně, se Skyler jsme spolu chodili a vím jaká je, ale na druhou stranu s Miley jsme se bavili o dost déle.
Ale taky vím, že dokáže být pěkně zákeřná.
Měl bych pomalu vyrazit do třídy, ale zarazí mě hlasy na chodbě.

"Víš, vždycky ses mi líbila."
Slyším říkat nějakého kluka.
Teď by asi nebyla nejlepší chvíle je vyrušovat.

"Opravdu?" zaslechnu tu holku a sám sebe překvapím, jak moc mě vyděsí, že je to Skyleřin hlas.
Ale s kým to mluví?

"No jo, představoval jsem si tě, jak z tebe dělám svou sochu.
Tvaruju ti prsa a-"

"Tede, já myslím že to stačí. Seš hodnej kluk, ale já tě takhle ráda nemám." nenechá ho Sky pokračovat v těch nechutnostech.
Představa, že by s ním Skyler něco měla mít je naprosto odporná.
Ale teď jí nedokážu dostat z hlavy.
Vím, co jsem jí včera řekl a opravdu jsem to v té chvíli tak myslel, jenomže před spaním jsem si to v hlavě přehrával znovu a znovu.
Já jí nedokážu dát pokoj, teda alespoň ne tak, že jí budu ignorovat.
Nejspíš se vždycky budu snažit, aby to mezi námi bylo lepší.

"Nemusíš mě mít ráda, můžeme spolu třeba jenom spát. Vždycky mě zajímalo, jak si tvarovaná pod tím oblečením." pronese Ted a já mám chuť mu vrazit pěstí.
Co si to k ní dovoluje?
Slyším, jak se Sky nervózně zasměje, tyhle situace jí někdy dělají docela problém.
Vyjdu ze záchodů, oni stojí na druhé straně chodby.
Dojdu až k nim a postavím se vedle Skyler.
Vždycky jí budu chránit, to jsem sám sobě slíbil už v době, kdy jsme byli jenom kamarádi.
A nehledě na to, že už mě nemá ráda, tak já to dodržím.

"Je tvarovaná moc hezky, ale ty to nezjistíš." řeknu Tedovi.
Narovná se v ramenou, aby byl vyšší, ale stejně je tak o půl hlavy menší než já.
Dívá se mi do očí, očividně podrážděný, že ho ruším při svádění. Zvedá se mi z něj žaludek.
Nakonec se podívá na Skyler, pak zpátky na mě a odejde.

"Zvládla bych to sama." zamumlá Sky, když Ted zajde za roh.

"To jsem viděl." řeknu směrem k ní. Dívá se do podlahy, zvednu ruku a trochu jí pohledím po zádech.
To ji donutí se na mě podívat.

"Díky." řekne nakonec a já přikývnu. Zda se mi to, nebo se trochu usmívá?
Je to tak.
Najednou mám aspoň malou naději, že jsem se nesnažil zbytečně.

"To je v pohodě. Kdyby náhodou, tak mi zavolej a já mu dám do držky." pronesu a ona se zasměje.

"Tady se na někom začalo projevovat cvičení." podotkne a já se usměju.
Pak se na chvíli zarazí.
"Proč už nechodíš do tělocvičny?" zeptá se nakonec.

"Chodím, ale ne ve stejné dny jako ty. Myslel jsem, že budeš radši." odpovím popravdě.
Skyler se usměje.

"Ráda tě tam někdy uvidím. Nemám se s kým prát." řekne a odejde.
Po zádech mi přejede mráz, když si uvědomím, že se věci obracejí k lepšímu.
A taky při vzpomínce na naše tréninky.
Možná se za ní přijdu brzy podívat.