Vešli jsme do klubu, kde se měla konat party. Bylo tam opravdu hodně lidí. Nervózně jsem si přejela rukou svoje černé šaty, abych se ujistila, že je nemám někde vyhrnuté.
„Neboj, vypadáš skvěle." Usmál se na mě Marco, který vypadal taky naprosto fantasticky. Měl černé kalhoty a bílou košili, která mu ladila k jeho opálené pleti. Navíc ji měl z části rozepnutou, což ho dělalo ještě víc sexy.
„Potřebuju drink na kuráž." Zamumlala jsem a táhla ho k baru. „Dvakrát gin tonic prosím." Požádala jsem barmana. Mezitím, co jsme čekali na drink, jsem se rozhlédla, jestli neuvidím někoho známého. Mezi spoustou neznámých tváři jsem přeci jen zahlédla jednu známou. V rohu, kousek od nás stál Lando Norris. Zkusila jsem mu zamávat. Naštěstí si mě všiml a zamířil k nám.
„Tak jak se bavíte?" Zeptal se.
„Teď jsme akorát přišli. Co ty?" Zeptala jsem se.
„Dneska nemám úplně co slavit, ale jo, jde to." Řekl trochu zklamaně.
„Vaše nápoje." Přerušil nás barman. Poděkovala jsem a vzala si jeden.
„Tohle je Marco, můj přítel." Ukázala jsem rychle na svou drahou polovičku, abych je představila.
„Lando, těší mě." Potřásli si rukou.
„Kolikátý jsi byl?" Zeptal se ho Marco.
„Šestnáctý. Nebyl to zrovna můj vysněný start sezóny, ale co nadělám." Povzdechl si.
„Je teprve začátek, ještě toho máš hodně před sebou." Poplácal ho po zádech. Za chvíli už byli oba zabraní do rozhovoru o práci a já se cítila trochu odstrčená. Vyrazila jsem se projít, abych si to tam prohlédla.
„Co tady děláš tak opuštěná?" Zastoupil mi najednou cestu Charles. „Díky bohu někdo, koho znám. Lando mi ukradl přítele." Řekla jsem naoko otráveně.
„Tak pojď za námi, my se tě rádi ujmeme." Chytl mě za ruku a vedl mě ke skupince lidí. Kromě Carlose a Arthura tam byl ještě Pierre Gasly a Esteban Ocon.
„Tohle je Sophie." Představil mě ostatním. Nervózně jsem se usmála. Tak tohle předčilo moje nejdivočejší představy. Nikdy by mě nenapadlo, že budu na párty s řidiči formule 1.
Cítila jsem, jak mi začíná alkohol stoupat do hlavy a pomalu mě opouštěla nervozita. Najednou se z reproduktorů ozvalo:
"When I dance, they call me Macarena
And the boys, they say que soy buena"
Carlos se nadšeně začal pohupovat do rytmu a já se, posilněná alkoholem, samozřejmě přidala.
„Připomeňte mi, co je za rok." Zašklebil se Pierre.
„Ale notak, nedělej a pojď taky tancovat. Tohle umí všichni." Vtáhla jsem ho k nám za Carlosem.
„A vy rozhodně půjdete taky!" Popohnala jsem Ocona a chytla za ruce Lercercovy kluky.
Dale a tu cuerpo alegría Macarena
Que tu cuerpo es pa' darle alegría y cosa buena
Dale a tu cuerpo alegría, Macarena
Hey Macarena, ay"
Za chvíli už jsme všichni tancovali a hlasitě si u toho zpívali. Bavili jsme se tak, že mi bylo jedno, jestli to ostatním lidem přišlo trapný.
Písnička skončila, a mě došlo, že bych měla najít Marca.
„Bavila jsem se s vámi chlapci, ale musím najít svého přítele." Začala jsem se s nimi loučit.
„Tak ho najdi a dojděte za náma." Navrhl Carlos.
„Dobře, uvidíme, jaké budou konstelace." Mrkla jsem na něj a vydala se zpátky k baru. Lando už tam neseděl, zato se teď s Marcem bavila nějaká žena. Nebyla jsem žárlivý typ jako on. Mohl to být přeci kdokoliv a jen se bavili. Už jsem na něj chtěla zavolat, když jsem si všimla, že má Marco položenou ruku na jejím stehně. Tohle už mi moc v pohodě nepřišlo. Čím déle jsem se na ně dívala, tak mi přišlo, že spolu flirtují.
Třeba to není on. Pomyslela jsem si. Bílou košili a černé kalhoty tady měl každý druhý. Jenže pak zvedl ruku, aby mávnul na barmana a já viděla jeho hodinky a náramek. To už by byla moc velká náhoda. Byl to on. Udělalo se mi zle. Vyběhla jsem ven a snažila se to rozdýchat. Možná jsem to přeháněla, možná o nic nešlo. Ale nemohla jsem se zbavit pocitu zrady. Zašla jsem dál dozadu až na místo, kde nedopadalo světlo lamp. Nestála jsem o pozornost. Sedla jsem si na obrubník a snažila se zadržet slzy. Nepodařilo se mi to ale, a tak mi za chvíli tekla po tváři jedná za druhou. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Seděla jsem tam tak několik minut, až mě z přemýšlení vytrhl tichý hlas. „Jsi v pohodě?" Charles se posadil vedle mě a vypadal ustaraně.
„Jak jsi mě našel?" Utřela jsem si rychle slzy.
„No, nebylo to tak těžké, vzhledem k tomu, že jsem viděl, jak běžíš ven." Neubránila jsem se úsměvu.
„Bál jsem se, že ti je špatně, tak jsem tě chtěl zkontrolovat." Dodal. „Jen se mi tam trochu zamotala hlava z toho horka." Zalhala jsem. Charles se na mě díval nedůvěřivým pohledem.
„Neměl bys slavit se svou přítelkyní?" Zeptala jsem se, abych odvedla řeč.
„Nezamlouvej to." Řekl rázně.
„Je to už lepší? Chceš se vrátit dovnitř?" Přikývla jsem. Charles vstal, chytl mě za ruku a pomohl mi na nohy.
„Pojď, najdeme Marca, ať tě vezme domů." Vedl mě zpátky do klubu.
„To je v pohodě, já ho najdu, běž za ostatními." Mávla jsem rukou. „Nemůžu tě nechat samotnou, když ti nebylo dobře. Pojď, jdeme." Odbyl mě a už mě vedl k baru.
„Tady jsi, hledal jsem tě." Marco seskočil z barové židle a šel ke mně, když mě uviděl.
„Byla jsem na čerstvém vzduchu." Řekla jsem tiše.
„Tak jo, teď už tě můžu s klidným svědomím předat." Usmál se Charles.
„Díky." Marco mu úsměv opětoval, ale narozdíl od toho jeho, byli vidět, že je falešný.
„Proč jsi za mnou nedošla, že ti není dobře? A proč jsi byla zase s ním?" Vyjel na mě, když jsme seděli v taxíku. Jen jsem seděla a hlavou opřenou o okénko a sledovala noční město.
„Ty se mnou jako nemluvíš?" Zařval. To už jsem to nevydržela a zaječela: „Viděla jsem tě s nějakou ženskou." Marco vypadal v šoku. „Cože? Já s nikým nebyl. Bavil jsem se s Landem a pak jsem tam na tebe čekal, abys věděla, kde mě máš hledat. To ty jsi zmizela za nima a ani jsi nic neřekla. A pak se zase objevíš s ním. Co si mám asi myslet?" Řekl vyčítavě.
Že bych si to opravdu spletla? Nebo jsem byla tak opilá, že jsem si domýšlela realitu? Ale měla jsem přeci jen jeden drink. Hlavou se mi honila jedna myšlenka za druhou.
„Víš, chtěl jsem dnešek strávit s tebou, po těch několika náročných dnech. Pořádně si to užít. Zamrzelo mě, že jsi zase byla radši s nima." Objal mě kolem ramen.
„Promiň" zašeptala jsem a přitiskla se k němu.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfic[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
