Ve jménu červené

18.

Co to děláš proboha? Však má nejspíš holku. Nadávala jsem si v duchu. Charles se vrátil zpátky do obýváku, odložil mobil na konferenční stolek a posadil se na pohovku.

„Promiň, kde jsme to skončili?" Otočil se na mě.

„Měla bych si dát sprchu a jít spát, už je pozdě." Zvedla jsem se k odchodu.

„Víš, že je půl sedmé, že jo?" Zasmál se.

„A víš, že jsou zítra první dva tréninky a brzy vstáváme?" Snažila jsem se to rychle zamluvit.

Zavřela jsem se do koupelny, svezla se na zem a snažila se zahnat ten zvláštní pocit uvnitř sebe. Jsme kamarádi, pracujeme spolu, to nemůžeš Sophie... Promlouvala jsem k sobě.

„Připravený?" Zeptala jsem se a upravila Charlesovi kšiltovku. „Myslím že ano." Zasmál se, ale nepodařilo se mu zakrýt nervozitu. Byla neděle a blížil se start závodu.

„A ty Carlosi?" Otočila jsem se na jeho kolegu.

„Vždycky!" Řekl sebevědomě. Udělali jsme ještě pár fotek na sítě, oběma jsem popřála štěstí a odešla sledovat závod za jeho rodinou. Oba měli našlápnuto na dobré výsledky, protože Charles startoval jako druhý a Carlos jako čtvrtý. Moc jsem Charlesovi přála výhru, když to byl jeho domácí závod, ale věděla jsem, že proti Maxovi v RedBullu to nebude snadné a že Monako je okruh, kde není příliš prostoru pro předjíždění.

„Byl hodně nervózní?" Zeptal se Lorenzo.

„Vypadal tak." Přiznala jsem.

„Tady je vždycky pod hrozným tlakem, protože vyhrát tenhle závod je jeho sen." Řekla paní Leclercová.

Červená světla zhasla a závod odstartoval. První jel Max, za ním Charles a Carlosovi se podařilo předjet Alonsa, takže byl třetí. „Výborně!" Zaradovala jsem se. Takhle to pokračovalo až do 65. kola, kdy Carlose předjel Ocon, kterému se podařilo dostat před Alonsa.

„Sakra." Zaklela jsem tiše. Alespoň Charles se statečně držel za Maxem. Byli vážně těsně za sebou.

„Nechceš taky donést něco k pití?" Zeptal se Arthur.

„To bys byl hodný." Řekla jsem, zatímco jsem se ovívala programem. Bylo vážně horko. Nechápala jsem, jak můžou v tom vedru být takhle navlečení, řídit a soustředit se.

„Tady máš." Podal mi jednu láhev vody Arthur, když přišel.

„Děkuju, jsi nejlepší." Vzala jsem si láhev a napila se. Voda byla vychlazená, takže to bylo příjemně osvěžující.

Aspoň to druhé místo určitě zvládne. Pomyslela jsem si. Do konce zbývalo posledních 5 kol. Najednou se ale stalo něco, co nikdo nečekal. Charles využil příležitosti a dobrého místa a předjel Maxe. Všichni kolem začali tleskat a já se k nim nadšeně přidala. Celá nervózní jsem tam stála a sledovala co se bude dít. Max se snažil vybojovat si zpátky svoje vedení, ale nešlo mu to. Charles projel cílem a davy propukly v hlasitý jásot.

„On to dokázal!" Vykřikla jsem a objala se s Arthurem, který měl podobnou reakci. Charles vystoupil, rozeběhl se k nám a všichni jsme ho začali objímat.

„Yes, yes!" Radoval se.

„Jsi nejlepší!" Křičela jsem. Byl to neskutečný pocit. Paní Leclercová dojetím plakala a já měla taky oči plné slz.

Za chvíli už Charles stál na stupni vítězů a v ruce držel svou trofej. Sice mi bylo líto Carlose, že přišel o pódium, ale měla jsem neskutečnou radost za Charlese. Zachytila jsem jeho pohled a ukázala na něj zvednutý palec. Usmál se a mrknul na mě.

„Páni, tak takhle jde cítit vítězství." Zasmál jsem se, když mě pak celý zpocený a od šampaňského ještě jednou objal.

„Promiň." Řekl a odtáhl se, když si uvědomil, jak vypadá.

„No to ani náhodou!" Řekla jsem, přitáhla ho zpátky k sobě a znovu pevně objala.

„Dokázal jsi to." Řekla jsem.

„Děkuju za všechno." Zašeptal mi do ucha.

„Další tradice, o které jsem se ti asi zapomněl zmínit je, že po závodě v Monaku jdeme všichni na jachtu. A dneska je navíc vážně co slavit." Řekl, když jsme dorazili do jeho bytu.

„Klidně už se mě můžeš zbavit, měla bych se vrátit do reality." Mávla jsem rukou a odložila svoji kabelku.

„Tohle je tvoje realita. Jdeš s námi na párty!"

Mezitím co se Charles sprchoval, tak jsem si zabalila pár věcí na přespání a vybrala, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro své oblíbené černé mini šaty. Když Charles uvolnil koupelnu, dala jsem si taky sprchu rychlou sprchu. Oblékla jsem si šaty, co jsem si vybrala, učesala se a nalíčila. Za chvíli už jsme byli oba připravení odejít.

Nikdy předtím jsem na žádné jachtě nebyla, takže jsem byla vážně v šoku, když jsem zjistila, jak luxusní a velká tahle je. Dostala jsem svou vlastní kajutu, kde jsem si rovnou odložila věci. Pak jsem se vydala na palubu, kde už bylo spoustu lidí, co bouřlivě oslavovali. „Tady jsi. Jdeme si připít." Chopil se mě najednou Charles a vedl mě ke stolu se sklenicemi šampaňského. Byl tam Carlos i spoustu lidí z týmu.

„Tak na vítězství!" Řekl Carlos a pozvedl svou sklenici.

„Na vítězství!" Zopakovali jsme a napili se. Za chvíli na jachtu ale přicházeli další a další známí, kteří to chtěli zapít, takže u jedné skleničky to nezůstalo. Za chvíli jsem začínala cítit, jak mi všechno to šampaňské stoupá do hlavy, a tak jsem si šla na chvíli sednou na vrchní palubu. Zavřela jsem oči a užívala si mořský vánek a výhled na noční Monako.

„Copak tu děláš tak sama?" Ozval se najednou Charles.

„Vlastně se tu schovávám, takže pššt." Dala jsem si prst před pusu a zasmála se.

„Můžu se schovávat s tebou?" Zeptal se, a aniž by počkal na odpověď, už si sedl vedle mě.

„Že jsi to ty." Zasmála jsem se.