Ve jménu červené

27.

„Hodně štěstí!" Objala jsem Charlese a přešla ke Carlosovi.

„Hodně štěstí, ukaž jim, kdo je tu doma." Usmála jsem se na něj. „Gracias princesa." Usmál se a objal mě. Nervozita byla cítit ve vzduchu, jak se všichni připravovali. Šla jsem si sednout za Samem, který už tam byl s Arthurem.

„Tak co myslíš, jak to dneska dopadne?" Zeptal se mě Samuel.

„Moc bych to přála Carlosovi. Charlesovi se to nakonec taky v Monaku povedlo. Ale startuje až čtvrtý, tak těžko říct no." Řekla jsem zamyšleně.

„Je vážně hustý, kam až jsi to dotáhla." Řekl uznale Sam a objal mě kolem ramen.

„Souhra náhod a štěstí." Pokrčila jsem rameny.

„Stejně, jako malí jsme byli nalepení na obrazovce v obýváku a teď sedíme tady. A ty to zažíváš úplně jinak." Usmál se.

„Pořád tomu asi úplně nemůžu uvěřit." Přiznala jsem.

Všichni už byli na svých pozicích, červená světla zhasla a vyjelo se. Carlosovi se podařilo dostat na třetí místo.

„Výborně!" Zatleskala jsem. Charles si držel své šesté místo hned za Russellem. Uběhlo prvních pár kol a zatím se nic moc nedělo. „Nechcete něco k pití?" Zeptala jsem se a zvedla se.

„Joo, to by byla hodná." Řekl Sam.

„Pomůžu ti." Nabídl se Arthur a taky se zvedl.

„Díky." Usmála jsem se na něj. Zamířili jsme tedy společně dolů z tribuny. Najednou nás uviděla skupinka fanynek a hned za námi zamířily. Arthur se s nimi vyfotil a podepsal jim kšiltovky. Já se zatím chladila flaškou s vychlazeným pitím.

„Vy spolu chodíte?" Obrátila se na mě jedna z nich. Zaskočilo mě to a než jsem stačila cokoliv říct, Arthur zareagoval: „Ne, jsme jen přátelé." Usmál se na ní.

„Ale byli jste spolu na zápase!" Nenechala se dívka odbýt.

„Ano, to přátelé dělají." Přikývl Arthur klidně.

„A teď nás omluvte, jdeme sledovat závod." Vzal si ode mě flašky, abych je nemusela nést a vrátili jsme se na tribunu.

„Ale má to svoji výhodu, nikdo by netipoval, že jsi s Charlesem." Zašeptal, než jsme se posadili. Bylo zvláštní to od něj slyšet. Ještě pořád jsem si nezvykla, že to Arthur ví taky.

„Přišli jsme o něco?" Zeptala jsem se Samuela.

„Jen Gaslymu to přestalo jet a skončil, jinak nic." Řekl Sam a vzal si jednu z flašek, kterou mu Arthur podával.

„Takže je safety car?" Rychle jsem se podívala na obrazovku. To by mohlo leccos změnit. Opravdu byl a obě Ferrari už mířily do boxu na přezutí.

Když už vlála zase zelená vlajka, Charles byl jako čtvrtý a Carlos jako třetí.

„Perfektní." Pomyslela jsem si. Najednou se na tribuně objevila Olivia. Sedla si o pár míst vedle a začala si dělat selfie.

„Už mi leze na nervy." Obrátil oči v sloup Arthur. Bylo to vážně zvláštní, protože jí to očividně vůbec nebavilo. Během závodu jen znuděně seděla a koukala do mobilu.

Najednou se stalo něco, co nikdo nečekal. Checo, který jel druhý sjel a naboural do zdi. Naštěstí to zřejmě nebyla moc velká rána, protože auto nevypadalo zas tak moc poškozeně. Ze závodu se tím ale vyřadil. Objevila se žlutá vlajka a vyjel znovu safety car.