Měla jsem pocit, že jsem sotva zavřela oči a už mi zvonil budík. Zašmátrala jsem rukou pod polštářem, abych ho vypla. Bylo půl 9. Hned jak jsem vzala mobil do ruky, překvapil mě počet oznámení na displeji.
Co když nás včera někdo vyfotil? Nebo ještě hůř, natočil? Začala jsem panikařit. Rychle jsem se posadila a otevřela Instagram, abych se podívala, co se to děje. Tam mě čekalo ale překvapení. Žádné fotky mě a Charlese, ale záplava fotek a videí, jak se objímám s Arthurem venku před klubem, kde se konala včerejší afterparty. Prohlédla jsem si jeden z příspěvků, na kterém jsem byla označená a ve kterém bylo hned několik fotek. Kromě té, kde jsme se objímali před klubem tam byla i fotka ze závodu, jak jsme si šli pro pití a když jsme slavili, že se Charles posunul na třetí místo a několik fotek ze zápasu. Takhle vytržené z kontextu opravdu vypadaly, jako kdybychom spolu chodili.
„Nový pár na scéně F2? Arthur Leclerc je v poslední době stále častěji viděn se Sophií Johnson, která pracuje pro Scuderia Ferrari." Hlásal titulek.
„Do prdele." Zaklela jsem a odložila mobil trochu víc hlasitě, než jsem měla v úmyslu.
„Děje se něco?" Zeptal se rozespale Charles.
„Kromě toho, že si půlka internetu myslí, že chodím s tvým bratrem? Ani ne." Řekla jsem a rychle vstala z postele.
„Cože?" Podíval se na mě nechápavě. Vzala jsem si mobil a našla některý z příspěvků.
„Tady." Podala jsem mu ho.
„Musí si zase vymýšlet, aby měli o čem psát." Mávl rukou Charles a podal mi zpátky mobil.
„Mohli takhle psát o nás. Mohl nás někdo včera vyfotit. Musíme si dávat větší pozor." Řekla jsem a nervózně přecházela po pokoji. „Aspoň bychom to pak už nemuseli tajit." Charles taky vstal a došel za mnou.
„V klidu, bude to dobré." Řekl a pevně mě objal.
„Co když to tak prostě nemá být? Kdyby to bylo spravné, nebylo by to tak komplikované." Zašeptala jsem smutně.
„Soph, o nic nejde. Tak je někde pár fotek, za pár dní na to lidi zapomenou. Nebo můžete zveřejnit, že jste jen přátelé, však tak ty fotky i vypadají." Uklidňoval mě.
„Snad máš pravdu." Povzdechla jsem si.
Bylo na čase jít si zabalit, takže jsem si posbírala svoje oblečení že včera a v Charlesově tričku vyklouzla z jeho pokoje. Doufala jsem, že mě nikdo neuvidí, ale stejně by nepoznali, že je jeho. Tohle Ferrari tričko v tomhle hotelu měl každý druhý plus asi tak milion fanoušků. Nepozorovaně jsem se dostala do svého pokoje, kde pořád spal Carlos. Byl rozvalený přes celou postel a na sobě měl jen svoje společenské kalhoty. Bílá košile, kterou měl včera na sobě se válela vedle postele.
„Vstáváme." Řekla jsem a polechtala ho na chodidle.
„Já nechci." Zaprotestoval a přitáhl si blíž peřinu.
„Žádné takové, musíme domů." Řekla jsem a vzala mu peřinu. Neochotně se tedy posadil a protřel si oči.
„Umřu." Postěžoval si.
„Umřít můžeš doma." Opáčila jsem a začala sbírat svoje věci a dávat je do tašky. Carlos vstal a zamířil ke dveřím. S rozcuchanými vlasy a bez košile vypadal celkem sexy.
„Tady sis něco zapomněl" zvedla jsem jeho košili ze země a podala mu jí.
„Joo, díky. Já si říkal, že takhle jsem určitě na tu party nešel." Zasmál se a vzal si jí.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfiction[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
