Nakonec se nám podařilo vybrat pár kousků nábytku, včetně botníku, komody a psacího stolu. Na ten jsem se obzvlášť těšila, protože jsem doufala, že se ve volných chvílích vrátím ke psaní a u stolu jsem se vždycky nejlépe soustředila. Nakoupila jsem taky nějaké další vybavení do kuchyně, pár dalších ručníků a věci do koupelny. K našemu štěstí jsme všechno zvládli naskládat do mého, ne tak velkého, auta a vyrazili zpátky do bytu.
„Nemyslíš pořád na tu falešnou konverzaci, že ne?" Podíval se na mě podezíravě Charles, zatímco hledal správné šroubky.
„Ne." Zalhala jsem.
„Sophie, poznám na tobě, že ti něco je." Řekl a odložil díl šuplíku na stranu, aby mě mohl obejmout.
„Vážně to není pravé. Miluju tě a chci být jen s tebou." Políbil mě. „Podívej, skládám tady s tebou nábytek z Ikei." Ukázal kolem sebe a zasmál se. Všude kolem byly rozložené jednotlivé díly nábytku, mezi nimi všechny možné návody, obaly a šroubky. Když jsem viděla ten chaos, co jsme udělali, musela jsem se smát taky.
„Dobře, to je velký důkaz lásky." Uznala jsem a přitiskla se k němu. Najednou se ozval zvuk příchozí zprávy. Charles vytáhl z kapsy mobil, aby se podíval, kdo mu píše. Odtáhla jsem se, aby si nemyslel, že se mu dívám do mobilu.
„Co děláš?" Zeptal se zmateně a přitáhl mě zpátky k sobě.
„Nemám před tebou tajemství, koukej." Ukázal mi displej, na kterém byla zpráva od Landa.
„To ale neznamená, že ti nemůžu dopřát soukromí." Namítla jsem a dramaticky odvrátila zrak od mobilu.
„Náhodou, tohle se tě taky týká." Zasmál se.
„Lando mi psal, jestli nechci zajít k němu na jachtu na malé posezení." Dodal.
„A co to má společného se mnou?" Podívala jsem se na něj nechápavě.
„No, mohli bychom začít svět připravovat na to, že jsme pár. Nejbližší už to ví, teď jsou na řadě přátelé. Určitě by byli radši, kdyby se to dozvěděli od nás, než z médií nebo Instagramu." Vysvětlil.
„To máš asi pravdu." Přikývla jsem. Dávalo to smysl. Navíc, jestli se jednalo o nějakou menší soukromou akci, tak by to neměl být problém.
„Naše první akce, kde můžeme být jako pár." Usmál se a políbil mě. Znělo to skvěle, když to takhle řekl. Chytla jsem ho kolem krku a polibek mu oplatila. Začali jsme se vášnivě líbat a já cítila, jak mi celým tělem proudí ten vzrušující pocit.
„Měli bychom dodělat ten nábytek." Zašeptala jsem mezi polibky.
„Anebo můžeme dodělat tohle." Taky zašeptal a položil mě na zem a přitiskl se ke mně. V tom jsem ale ucítila, že jsem si na něco lehla. Rychle jsem se odtáhla.
„Řekla bych, že ten nábytek nepočká." Zasmál jsem se, když jsem si z pod zad vytáhla šroubovák. Oba jsme propukli v záchvat smíchu.
„Vypadá to, že by to mělo držet." Řekl Charles a poklepal na desku stolu.
„Už jsem ti řekla, jak moc jsi šikovný?" Přistoupila jsem k němu a podívala se mu zpříma do očí.
„Asi jsi zapomněla, jak jsem to musel dvakrát rozebrat, protože jsem si spletl strany." Zasmál se.
„Děkuju." Zašeptala jsem a políbila ho.
„Kde že jsme to přestali?" Zvedl mě do náručí a posadil na stůl. „Tohle má být jako zkouška, co vydrží?" Zasmála jsem se.
„Můžeš to tak brát." Taky se zasmál a začal mě znovu líbat.
Co se asi nosí na neformální akci na jachtě? Stála jsem před skříní a rozhodovala se, co si obléknu. Bylo divné o tom přemýšlet. Ne, že bych nikdy nebyla bezradná z oblečení, ale nebyla jsem zvyklá chodit na takové akce. Nakonec jsem se rozhodla pro bílý crop top na ramínka a dlouhou světle modrou vzdušnou sukni.
Ještě jsme se zastavili u Charlese v bytě, aby se taky mohl převléknout. Vzal si na sebe plátěné kraťasy a bílou košili a krátkým rukávem. Moc mu to slušelo.
„Vážně myslíš, že je to dobrý nápad?" Zeptala jsem se, když jsme došli k jachtě, kde se měla akce konat.
„Rozhodně." Řekl a chytil mě za ruku. Došli jsme na palubu, kde už seděl Lando, Max a pár dalších lidí včetně Martina Garrixe. Zůstala jsem v šoku stát. V době mého dospívání jsem strávila vážně spoustu času posloucháním jeho písniček. Jednu dobu jsem dokonce měla na zdi vylepených i několik jeho plakátů. Když nás Lando uviděl, usmál se a zamířil k nám.
„Tak to je ta tvoje tajemná plus jednička?" Vyhrkl místo pozdravu, když viděl, že se držíme za ruce. Charles se smíchem přikývl. „Počkat, jako vážně spolu chodíte?" Zeptal se znovu, tentokrát s překvapeným výrazem.
„Ano." Charles mě chytil kolem pasu.
„Myslel jsem, že jsi s tou Olivií. Aspoň to všichni tvrdili." Vysvětloval. „Nebyli jsme spolu ani." Zavrtěl hlavou.
„Pojďte si sednout." Řekl Lando, asi aby tu trapnou chvíli zamluvil. Posadili jsme se na pohovku k ostatním a Lando nás představil se všemi, se kterými jsme se neznali. Nebo aspoň minimálně já. Když jsem si podávala ruku s Garrixem, přemýšlela jsem, jak by se asi cítilo mé šestnáctileté já.
„Takže jste vážně spolu? Není to nějaký vtip?" Otočil se na nás po chvíli opět Lando.
„Není." Zasmál se Charles a objal mě kolem ramen a políbil do vlasů. „A jak dlouho?" Vyzvídal Lando dál.
„Zhruba od závodu Monaku." Řekla jsem tiše, aby nás nikdo jiný neslyšel.
„Fakt? Takže ty zprávy o tobě a Arthurovi..." Lando vypadal zmateně.
„Ty jsi tomu snad věřil?" Zasmál se Charles.
„To nebyl záměr, ale znáš bulvár." Vysvětlovala jsem.
„Každopádně ještě to chceme držet nějakou dobu v soukromí." Dodala jsem a ukázala při tom na mě a Charlese.
„Rozumím. Nikomu nic říkat nebudu." Řekl Lando vážně.
Slunce pomalu začalo zapadat, takže jsem si šla sednout na palubu, ze které byl krásný výhled. Charles se bavil s ostatními, tak jsem ho nechtěla rušit. Navíc bylo fajn být chvíli sama se svými myšlenkami na tak krásném místě. Brzy jsme měli zase odlétat a čekal nás všechen ten chaos kolem velké ceny, takže jsem si ten klid chtěla užít. Pořád mi ještě trochu ležela v hlavě ohledně toho screenu údajné zprávy mezi Olivii a Charlesem. Věřila jsem mu, že to není pravda, ale nechápala jsem, proč to vůbec někdo udělal. Buď to někdo vytvořil, aby na sebe přitáhl pozornost anebo to vypustila ven přímo Olivie. Po tom, jak se ke mně chovala na afterparty bych tomu i věřila.
„Tady jsi." Probral mě z myšlenek Charles, který se posadil vedle mě. Opřela jsem se o něj a on mě objal kolem pasu.
„Miluju západ slunce." Usmála jsem se.
„A já miluju tebe." Řekl a políbil mě na tvář.
„Taky tě miluju." Zašeptala jsem.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfic[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
