Ve jménu červené

28.

„Pojď sem." Řekl a objal mě. Bylo mi už jedno, jestli nás někdo uvidí. V jeho blízkosti ten hnusný pocit aspoň trochu slábl.

„Moc ti to dneska sluší a moc rád bych si s tebou zatancoval." Podíval se mi do očí a usmál se. Jeho úsměvu se nedalo odolat. Taky jsem se usmála a on mi otřel slzu, co mi pomalu stékala po tváři.

„Ale jestli chceš jít na hotel, půjdu s tebou. Je mi jedno kde budu, ale chci strávit dnešní večer a tebou." Dodal. Zavrtěla jsem hlavou.

„Můžeme teda jít zpátky?" Zeptal se a chytl mě za ruku. Málem jsem zapomněla, že tam Arthur stál celou dobu a najednou jsem se cítila trapně, že tak vyvádím. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že se můj život točí v kruhu. Při té situaci na baru se mi vybavila vzpomínka na Marca a jeho milenku.

„Ale tohle není Marco." Opakovala jsem si v duchu.

„Omlouvám se, jsem hrozná." Zasmála jsem se zoufale a zavrtěla hlavou.

„Takhle o sobě nemluv!" Vložil se do toho Arthur.

„Rozhodně ne." Přidal se Charles a pohladil mě po zádech.

Vydali jsme se dovnitř. Těsně před tím, než jsme vešli, pustila jsem Charlesovu ruku. Už jsem zase uvažovala racionálně. Rozhlédla jsem se kolem, ale u baru stál jen Lando a Carlos, který musel přijít, když jsem byla pryč. Po Olivii naštěstí nebyly ani stopy. Oddychla jsem si. „Kam jsi zmizela?" Zeptal se Lando, když jsme k němu došli. „Potřebovala jsem na chvíli na vzduch." Mávla jsem rukou.

„Čekali jsme s přípitkem na tebe." Zasmál se a dal mi do ruky sklenici.

„Dneska máme co slavit." Dal mi Carlos ruku kolem ramen. Všichni jsme si ťukli a připili si na oslavu toho, že obě Ferrari byly na pódiu. U jednoho drinku to ale neskončilo. Pili jsme a tancovali a zábrany pomalu odpadávaly.

"I wanna be your vacuum cleaner

Breathing in your dust

I wanna be your Ford Cortina

I will never rust"

Ozvalo se z reproduktorů.

„Tak ale na tu si se mnou musíš zatancovat." Řekl Charles, chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Seš si jistý, že je to dobrý nápad?" Rozhlédla jsem se kolem.

„Chci s tebou tancovat a je mi jedno, co si kdo myslí." Řekl rozhodně. Asi za to mohl ten alkohol, ale souhlasila jsem.

„Stejně už všichni byli tak opilí, že si nás nikdo ani nevšimne." Pomyslela jsem si. Byli jsme namáčknutí na sobě, já měla ruce kolem jeho krku a on zas ty svoje kolem mého pasu. Dívali jsme se navzájem do očí a já měla pocit, jako kdyby se zastavil čas. Jako kdybychom tam byli jen my dva a nikdo jiný. Nikdo jiný v tu chvíli pro mě neexistoval. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a jen si užívala ten okamžik.

„I just wanna be yours" zašeptal, když písnička skončila. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Najednou se ke mně nahnul a políbil mě. Měla jsem mu říct, že se zbláznil, že takhle nás prozradí, že z toho budou problémy... V tu chvíli jsem ale nechtěla nic jiného než tohle. Odtáhla jsem se od něj a usmála se na něj.

„Vy dva? Já věděl, že tu něco nehraje!" Řekl Carlos překvapeně. Rychle jsem se rozhlédla, jestli to ještě někdo viděl. Zdálo se, že naštěstí ne a přes hlasitou hudbu Carlose nikdo opodál slyšet nemohl.

„Není to, jak to vypadá." Řekla jsem rychle a odstrčila Charlese.

„Ale je, jsme spolu." Řekl Charles vážně a chytl mě za ruku.

„Tohle jsme si ale neřekli." Podívala jsem se na něj zmateně. Byl to teprve týden od té doby, co jsme o tom spolu mluvili. Myslela jsem, že to bere jen nezávazně a že uvidíme, co z toho bude.

„Ale já to tak chci a něco mi říká, že ty taky." Podíval se na mě s naprosto vážným výrazem.

„Hlavně bychom to neměli řešit tady." Rozhodila jsem rukama.

„A řekne mi někdo, co se tu děje?" Prohlížel si nás zmateně Carlos. „Dojedeme na hotel? Tam si můžeme dát drink a promluvit si v soukromí." Navrhl Charles.

„Takže vy dva jste spolu spali v Monaku? Na tý jachtě?" Zíral na nás překvapeně Carlos. Seděli jsme všichni v mém pokoji na posteli a popíjeli skotskou s ledem.

„Vidíš, očividně jsme v tom skrývání tak špatní nebyli, když to nepoznal ani Carlos. Neměli jsme to takhle pokazit, co když si toho někdo všimnul?" Zabořila jsem tvář do dlaní.

„A proč to tajíte?" Zeptal se Carlos.

„Kvůli Olivii, lidi si mají myslet, že s ní chodím." Vysvětloval Charles. „A ty si myslíš, že tomu někdo věří? Však není jediná fotka, kde byste se líbali. Jen ses s ní jednou vedl za ruku, to je fakt důkaz." Zasmál se Carlos. Napila jsem se svojí skotské. Chtěla jsem zahnat myšlenky na tu krávu.

„Navíc je to teprve týden, ještě sami nevíme, jak to vlastně je. Chtěli jsme tomu dát volný průběh." Dodala jsem a dívala se přitom do země.

„Tak nemusíte to hned vytrubovat do světa, ale tajit to..." namítl Carlos a projel si rukou svoje dokonalé vlasy.

„A co si o tom myslíš ty? Jako o nás dvou." Ukázal na nás Charles. „Jakože překvapili jste mě, ale měl jsem z vás divný pocit." Řekl Carlos.

„Divný pocit?" Zhrozila jsem se.

„Jakože něco nehraje. Ne divný, ale... Já nevím, jak to popsat. Ale sluší vám to spolu." Řekl nakonec.

„To je hezký." Zasmála jsem se a objala ho.

Ještě nějakou dobu jsme si všichni tři povídali a popíjeli, než Carlos odpadnul a usnul na mojí posteli.

„Podívej, spí jak mimino." Zasmál se Charles, když viděl, jak spí zatočený v klubíčku. Přikryla jsem ho dekou a odložila jeho sklenici na noční stolek.

„Myslel jsem to vážně. Chci být s tebou. Vím, že je ještě brzy a že jsi měla těžké období a budu respektovat tvoje rozhodnutí a nechci tě do ničeho tlačit, ale je mi s tebou dobře. A nechci, aby tohle bylo jen naše tajemství." Řekl a odmlčel se.

„Já s tebou chci taky být, jen nám situace moc nepřeje." Povzdechla jsem si a objala ho.

„Hned zítra dořeším to s tou Olivií a pak už je mi jedno, kdo si, co bude myslet." Zašeptal a políbil mě do vlasů.

„Asi půjdeme spát ke mně, že? Všichni se sem nevejdeme." Zasmál se a pohodil hlavou ke spícímu Carlosovi.

Došli jsme tedy do jeho pokoje. Charles mi hodil jedno ze svých triček, abych se mohla převléknout z šatů.

„Víš,že jsem si mohla vzít svoje oblečení, že?" Zasmála jsem se. „Jenže moje tričkati sluší." Mrknul na mě. Bylo půl čtvrté a my měli za chvíli vstávat, takžejsme si rychle vlezli do postele, abychom se aspoň trochu prospali. Po těch párdnech, kdy jsme usínali bez sebe to byl tak příjemný pocit. I když jsme bylijen pár pokojů od sebe, hrozně mi to chybělo.