Následující týdny se neskutečně vlekly. V práci jsem už oznámila, že končím, ale požádali mě, abych zůstala, než začne sezóna. A navíc jsem mohla pracovat z domova, takže jsem jim vyšla vstříc. I když jsem se ale snažila dělat svou práci, jak nejlépe jsem uměla, v myšlenkách už jsem byla na závodech.
„Zlato, byl tu ten kurýr." řekl Marco a sunul ke dveřím obrovskou krabici. Článek ne článek, zaklapla jsem okamžitě notebook a sedla si na koberec v obýváku, kam Marco krabici položil. Opatrně jsme jí rozbalili a zjistili, že uvnitř je několik dalších krabic a tašek. Všechno bylo opravdu luxusně a pečlivě zabaleno. Našli jsme tam všechno možné oblečení od kšiltovek až po boty. Marco tam toho měl o něco víc, protože jako mechanik musel mít správné vybavení. V jedné krabici převázané rudou stuhou se ukrývaly naše přístupové karty, které byly na šňůrce, abychom je mohli nosit stále u sebe. O jejich důležitosti jsem si už přečetla v manuálu. Další důležitou součástí balíku byly dva služební telefony, a dokonce i kryty na ně, se znakem Ferrari. Mezi další věci patřily například deštníky, batohy anebo diáře s vyznačenými dny všech závodů. I když, jsme měli kalendáře ve služebních telefonech synchronizované tak, abychom tam měli vše důležité podle naší práce, i tak jsem tištěný diář ocenila. Všechno jsme vyskládali ven a při pohledu na tu červenou mě až zrak přecházel. Nemohla jsem se dočkat, až si to zabalím, ale do odjezdu zbýval ještě celý týden.
„Doufám, že máš červenou ráda, protože jí teď budeš nosit hodně často." Zasmál se Marco.
„Hmm, myslíš, že mi bude slušet?" Řekla jsem a natáhla si přes tílko jedno z triček.
„Sluší, ale bez něj je to stejně lepší." Chytl mě za pas, přitáhl k sobě a vášnivě políbil. Za pár minut už leželo tričko na zemi vedle postele spolu s našim ostatním oblečením.
„Myslíš, že to zvládnu?" Řekl tiše. Hlavu měl položenou na mém hrudníku, zatímco jsem ho hladila ve vlasech.
„Jasně, že to dokážeš zlato. Už jen to, že si tě vybrali ukazuje, že jsi vážně dobrý. Mohli vzít kohokoliv jiného, ale vzali tebe."
„Nevím, co bych bez tebe dělal." zvedl hlavu a podíval se mi do očí. „To já nevím, co bych dělala bez tebe." Namítla jsem a usmála se.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfiction[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
