Ve jménu červené

20.

Otevřela jsem oči a viděla Charlese, jak leží vedle mě. Nebyl to sen. Potichu jsem vyklouzla z postele a šla do koupelny. Umyla jsem se a upravila. Snažila jsem se při tom nedělat velký hluk, abych ho nevzbudila. Oblékla jsem si kraťasy a první tričko, co jsem našla. Ještě jsem přes sebe přehodila mikinu, kdyby bylo chladno, vzala mobil a vyšla z pokoje ven. Než jsem za sebou zavřela, ještě jsem se na něj podívala. Vypadal spokojeně, jak tam, tak spal.

Vystoupala jsem po schodech až na palubu, kde už pár lidí sedělo u snídaně. Pohledem jsem zkontrolovala, kdo všechno tam sedí, až jsem spatřila Carlose.

„Dobré ráno princesa" řekl a odsunul židli vedle sebe.

„Ahoj" zamumlala jsem a ospale mu položila hlavu na rameno. „Snad nejsi unavená" škádlivě se usmál a poplácal mě po hlavě.

„Jak to, že jsi tak v pohodě po včerejšku?" Odtáhla jsem se a nechápavě na něj prohlédla. Carlos jen pokrčil rameny a vzal si topinku. Na jídlo jsem neměla moc pomyšlení, tak jsem si jen nalila z velkého skleněného džbánu pomerančový džus.

„A kde je ten náš šampion? Asi ještě nabírá síly po včerejšku." Řekl Carlos, zatím co si na topinku mazal džem.

„Cože?" Zarazila jsem se a jen tak tak se udržela, abych nevyprskla džus po celém stole.

„Po závodech je vždycky tak unavený, ale to už sis nejspíš všimla, ne? Nedáš si taky něco?" Přistrčil ke mně svůj talíř, který byl bohatě obložený vším možným.

„Díky, myslím, že dneska vynechám." Odmítla jsem zdvořile a znovu se napila džusu.

„Aaa koho to tu máme!" Zaradoval se Carlos. Ze dveří naproti nevyšel nikdo jiný než Charles. Začala jsem vnitřně panikařit. Nebyla jsem si jistá, jak se mám po včerejšku chovat, nebo jestli si vůbec pamatuje, co se stalo. Ale muselo mu být divný, že se probudil v mojí posteli, takže předpokládám, že ano.

„Dobré ráno" pozdravil všechny. Zatím se mi úspěšně podařilo vyhýbat jeho pohledu.

„Ty sis dal teda na čas." Řekl naoko vyčítavě Carlos, když se Charles posadil naproti němu.

„To víš, nemohl jsem najít tričko." řekl a při těch slovech na mě mrknul. V tom jsem si to uvědomila. To tričko, co jsem si ráno vzala, bylo jeho. Vzhledem k tomu, že jsem často nosila oversized trička, mi to nepřišlo divný. Navíc jsem byla až příliš rozhozená z minulé noci, než abych uvažovala nad takovou maličkostí. Přitáhla jsem si mikinu víc k tělu a doufala, že si toho nikdo nevšiml.

Po snídani jsem se vydala k sobě do pokoje, abych si zabalila. Na schodech mě však dohnal Charles.

„Sophie, počkej!" zavolal na mě. Přidala jsem do kroku, abych s ním nemusela mluvit, ale doběhl mě a chytl mě za ruku. Jemně, vůbec ne surově, jak jsem byla zvyklá od Marca.

„Co se děje?" Otočila jsem se na něj.

„Měli bychom mluvit o tom, co se stalo včera." Řekl a v jeho hlase byla cítit nervozita.

„Hele, já to chápu. Byl to náročný den a dost jsme vypili. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Budeme dělat, jakože nic." Řekla jsem a chtěla pokračovat v cestě. Pořád mě ale držel.

„Takhle to chceš? Protože já ne. Včera jsem udělal to, co jsem chtěl už dlouho a cítil jsem, že to je správně." Přistoupil ke mně blíž a pustil moji ruku.

„Taky jsem to tak chtěla. Ale nebylo to správné." Zašeptala jsem. Moc jsem si přála ho zase políbit. V tom se začaly ozývat blížící se kroky. Rychle jsem tedy zaběhla za roh a schovala se do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a svezla se podél zdi na zem. Moc emocí na jeden víkend.

„Co takhle si konečně promluvit?" Charles za námi zavřel dveře jeho bytu. Celou cestu autem jsme mlčeli, až to bylo divné.

„A o čem chceš mluvit? Vždyť víš, že to nejde." Povzdechla jsem si. „Proč ne?" Položil mi ruce na ramena a podíval se mi do očí.

„Třeba to, že jsi mi pořád neřekl, jak je to s Olivií." Řekla jsem rázně a šla si odnést věci do pokoje.

„To je složitý." Řekl a šel za mnou.

„Jestli jsi s ní, tak to ale není správné." Posadila jsem se na postel. „Nejsem, ale..." Sedl si vedle mě.

„O co jde?" Podívala jsem se na něj.

„Je to kvůli PR." Přiznal.

„Cože?" Vytřeštila jsem oči.

„Má to vypadat, že jsme spolu, ale ve skutečnosti jsme spolu pomalu ani nemluvili. Přišel s tím můj PR manažer." Vysvětlil. Najednou mi to začínalo dávat smysl. Proto ty články a fotky, i když jsem je spolu nikdy pořádně neviděla.

„Jenže když tě uvidí s někým jiným, tak tě budou mít za kluka, co jí podvedl a pravdu říct taky nemůžeš." Řekla jsem. Uvědomovala jsem si, že je to pro něj vážně náročná situace.

„Jenže já o tebe nechci přijít." Zašeptal a pohladil mě po vlasech.

„K tomu, abych tě políbil jsem sbíral odvahu vážně dlouho. Vím, že ses nedávno rozešla s Marcem, ale tak nějak jsem měl pocit, že bys to mohla cítit stejně." Dodal. Místo odpovědi jsem se nahnula blíž k němu a políbila ho.

„Takto budeme tajit." Řekla jsem, když jsem se od něj odtáhla.