37.

590 21 0
                                    

„O čem jsi tedy chtěl mluvit?" zeptala jsem se opatrně, když jsme seděli v hotelové restauraci. Naštěstí až na pár členů týmu tam bylo téměř prázdno, takže jsme měli poměrně soukromí.

„To s tou Olivií..." začal pomalu a než pokračoval, napil se svého šálku kávy. Přikývla jsem, ale vyhýbala jsem se očnímu kontaktu. Děsila jsem se toho, co přijde.

„Všechno, co jsem ti řekl byla pravda. Nic jsem s ní neměl. Nevím, jestli je opravdu těhotná nebo ne, ale se mnou to nemá nic společného. Nemám ale jak ti to dokázat. Chápu, že toho teď máš hodně za sebou, ale musíš mi věřit." Řekl a chytl mě za ruku. To mě konečně donutilo podívat se mu do očí.

„Věřím ti." Řekla jsem po chvíli. Charles se usmál a vypadal, jako kdyby z něj spadla obrovská tíha.

„A co bude s námi?" Zeptala jsem se.

„Jak to myslíš?" Podíval se na mě zmateně.

„Ty to nechceš skončit?" Byla jsem taky zmatená.

„Skončit? Ne, jak tě to napadlo?" Vypadal překvapeně.

„Ale chápu, pokud je tohle už na tebe moc. Vážně nevím za jak dlouho se ta věc s ní vyřeší a nechci tě do toho zatahovat." Dodal trochu sklíčeně.

„Chci s tebou být. Můžeme ještě chvíli držet v tajnosti, než se to vyřeší. Ať to nekomplikujeme." Zašeptala jsem a usmála se. „Vážně?" Podíval se mi zpříma do očí.

„Vážně. Nebude to trvat navždy." Řekla jsem rozhodně.

„Máš na víc než na kluka, se kterým se ani nemůžeš na veřejnosti držet za ruku." Zašeptal smutně.

„Miluju tě a budu čekat, jak dlouho jen bude třeba." Usmála jsem se na něj a napila se svého čaje.

„Taky tě miluju."

Dopili jsme a vydali se každý svou cestou. Charles musel ještě za týmem a já se vrátila do pokoje. Byla jsem ráda, že jsme si promluvili. Rozhodla jsem se, že budu Charlesovi věřit. Proč by se choval takhle, kdyby mi lhal? Vyndala jsem z tašky MacBook a lehla si s ním do postele. Vzhledem k tomu, že jsem se málem otrávila a vyplachovali mi žaludek, jsem měla plné právo pustit si seriál a zůstat v posteli. Na objevování Kanady jsem neměla úplně sílu. Uvelebila jsem se mezi polštáře a pustila si svůj Gossip girl, svůj oblíbený seriál z dob, kdy jsem ještě chodila na střední a žila doma v Anglii.

Ve jménu červenéKde žijí příběhy. Začni objevovat