Ve jménu červené

19.

Jen tak jsme tam spolu mlčky seděli, koukali na moře a nechali si vánkem čechrat vlasy.

„Děkuju, že jsi tady" řekl najednou téměř neslyšně a stále hleděl někam do dálky na temnou hladinu moře.

„To já bych měla děkovat." Také jsem zašeptala.

„Ale já nemyslím jen tady. Děkuju, že jsi v mém životě." Podíval se na mě a chytil mě za ruku. Možná to bylo tím šampaňským, co jsme vypili, ale cítila jsem, jak se zase ztrácím v jeho očích. Naklonil se ke mně ještě blíž. Hrozně moc jsem ho chtěla políbit.

„Dáme ještě drink?" Ozvalo se najednou za mými zády. Leknutím jsem okamžitě upustila Charlesovu ruku a otočila se, jakože nic. „Myslím, že už máme všichni dost, Carlosi." zasmál jsem se.

„Ale notak, tohle vítězství se musí oslavit." Přišel blíž a poplácal Charlese po zádech. Ten byl však už zase zahleděný na moře.

„Hej kámo, co ti je? Konečně máš svoje vysněný domácí vítězství, tak konec s depkama."

„Drink zní fajn, co kdybys tam zatím došel, a my jsme hned u tebe." Otočil se na něj Charles a pokusil se o úsměv.

„Jasné, už se na tom pracuje" otočil se Carlos, a přitom trochu zavrávoral. Už měl taky vypito.

„Co se děje?" Otočila jsem se na Charlese, když už byl Carlos dostatečně daleko.

„Nic" zamumlal a uhnul pohledem. Jemně jsem ho pohladila po tváři a otočila jí směrem ke mně, aby se na mě konečně zase podíval. „Jsem tu a budu tu, ať se děje cokoliv." Řekla jsem a usmála se na něj. Naklonil se blíž ke mně a sevřel mě v pevném obětí.

„A teď už musíme jít ohlídat toho našeho kluka, aby něco nevyvedl." Zašeptala jsem mu do ucha. Tiše se zasmál, tentokrát už upřímněji a odtáhl se. Stoupl si a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

„Děkuji Lorde Percevale" Lehce jsem se uklonila. Tentokrát už se neubránil a hlasitě se rozesmál.

„K vašim službám, lady Sophie." Políbil mi zlehka ruku a pustil jí.

Sešli jsme tedy dolů, kde probíhala oslava vítězství, jak se patří. Carlos skákal do rytmu hudby a vyléval na sebe přitom obsah své sklenice. Přitančila jsem k němu, vzala mu sklenici a lehce z ní upila. Carlos mě chytil za ruku a párkrát podtočil. Najednou hudba přestala a začala hrát všem až moc známá melodie.

„When I dance, they call me Macarena..." Podívala jsem se směrem DJ a viděla Charlese, jak se potutelně směje. Moc dobře věděl, proč zrovna tuhle. Carlos už se vlnil do rytmu a já naznačila Charlesovi, ať jde za námi. Se smíchem jen zakroutil hlavou. V tomhle případě pro mě ale ne nebyla odpověď. Došla jsem za ním, chytla ho za ruku a už ho táhla za námi. Naštěstí se nenechal dlouho přemlouvat a přidal se k nám. Všichni už jsme si pod vlivem alkoholu pletli kroky, ale bylo nám to jedno. Tančili jsme ještě na několik písniček, až se mi z toho všeho motala hlava.

„Měla bych jít spát kluci" zakřičela jsem, abych přehlušila hudbu. „Jdeme tě doprovodit!" Zakřičel Charles.

„To je v pohodě, ale moc to nepřehánějte" zasmála jsem se a oba je objala.

Dopila jsem zbytek své sklenky a vydala se ven z místnosti. Naposledy jsem se ještě ohlédla, a viděla, jak ti dva tancují spolu jak malé děti.

Došla jsem do svého pokoje, vyzula si boty, vyklouzla z šatů a zamířila do koupelny. Vlezla jsem do sprchy a pustila vodu. Kapky stékaly po mém těle a já cítila příjemné osvěžení. Přesně tohle jsem po té vydatné a protancované party potřebovala. Z myšlenek mě náhle vytrhlo hlasité zaklepání. Vypla jsem vodu a poslouchala, jestli se mi to jen nezdálo.

„Tuk ťuk" ozvalo se znovu, ještě hlasitěji. Stáhla jsem si že zástěny ručník, omotala si ho kolem sebe a šla otevřít. Všude že mě kapala voda, jak jsem měla mokré vlasy, které jsem si nestačila usušit. Otevřela jsem dveře a zůstala překvapeně stát.

„Charlesi, děje se něco?" Prohlédla jsem na něj ustaraně. On tam jen stál a díval se na mě. Udělal dva kroky dopředu, až jsme stáli jen pár centimetrů od sebe. Najednou mě chytl za tvář, přitáhl si mě k sobě a jeho rty se dotkly mých. Byla jsem v šoku, ale zároveň cosi ve mě se nedokázalo odtrhnout. Zajela jsem mu rukou do vlasů a on si mě přitáhl k sobě. Co když nás někdo uvidí? Pomyslela jsem si. Odtáhla jsem se tedy, vtáhla ho k sobě do pokoje a zavřela dveře. „Co to děláme?" Zeptala jsem se, zatím co mě Charles začal líbat na krku.

„Tak dlouho jsem toužil po tom tohle udělat." Zašeptal a znovu mě políbil. Mozek se mi snažil říct, že to není dobrý nápad, ale v tu chvíli jsem ho nedokázala poslechnout. Možná až moc alkoholu, možná něco, co jsem už dlouho chtěla udělat. Přešli jsme k posteli. Opatrně mě na ní položil. Sundal si tričko a hodil ho na podlahu kousek od místa, kde skončil můj ručník. Opět jsme se začali líbat a já mu jednou rukou zajela do vlasů a druhou hladila jeho dokonalé vyrýsované paže. Cítila jsem, jak se mi tělem rozlévá vzrušení.

Co tokurva děláme? Pomyslela jsem si, ale nechtěla jsem, aby to přestalo. Za chvíli užjsem cítila na sobě váhu jeho těla. Přejížděla jsem mu nehty po zádech aužívala si každičkou vteřinu. Jeho polibky byly tak vášnivé. A i přesto, žebychom neměli, nedokázala jsem přestat.