Seděla jsem na posteli a upřeně zírala z okna. V hlavě jsem pořád měla Carlosovu myšlenku o tom, jestli vztah s Charlesem není nějak v rozporu s mou smlouvou s Ferrari. K mojí smůle jsem jí neměla u sebe, abych to zkontrolovala.
„Co se děje?" Posadil se vedle mě Charles, který akorát přišel z koupelny.
„Možná riskujeme až moc. Možná jen přibrzdit nestačí." Zamumlala jsem.
„Asi ti nerozumím. Chceš se rozejít?" Podíval se na mě zmateně. Nic jsem neřekla, jen se na něj otočila a objala ho. Do očí se mi draly slzy a já neměla sílu je zadržet.
„Soph, to nějak vymyslíme." Utěšoval mě.
„Co když ne?" Zašeptala jsem.
„Zvládneme to." Utřel mi slzy a políbil mě.
„Co ti vlastně řekl tvůj PR?" Podívala jsem se na něj.
„Že si mám teď dávat pozor co dělám a říkám, než vymyslí co dál." Povzdechl si.
„Tak si pojďme dát pauzu." Řekla jsem, i když mě přitom zabolelo u srdce.
„Cože? Pauza je jiný slovo pro konec." Zaprotestoval.
„Nechci konec, ale jen si to pojďme nechat celé projít hlavou. Odstup nám pomůže si to promyslet. A nebudeme tolik riskovat." Vysvětlovala jsem a snažila se přesvědčit samu sebe, že to tak je. „Takhle to dřív nebo později praskne a já bych to radši chtěla zveřejnit až budeme oba připravení." Dodala jsem. Charles se díval do země a mlčel.
„Dobře." Dostal ze sebe konečně.
„Pojďme si ale něco ujasnit." Chytl mě za ruce a díval se mi zpříma do očí.
„Tohle není konec." Řekl rozhodně.
„Není to konec." Řekla jsem tiše a přikývla.
„Miluju tě Sophie." Zašeptal.
„Miluju tě Charlesi." Otřela jsem si slzu, která už mi zase tekla po tváři a pokusila se o úsměv.
Leželi jsme v tichosti v objetí ještě dlouho potom. Nechtěla jsem, aby ta chvíle skončila, protože jsem věděla, že až odejdu z místnosti, bude po všem. Sice jsme si řekli, že to konec není, ale něco uvnitř mi říkalo, že to tak stejně skončí. I když to tak hrozně bolelo, nechtěla jsem, aby se dostal do nějakých problémů. Počkala jsem, dokud neusnul a pak se vyplížila z pokoje. Než jsem zavřela dveře, ještě jsem se na něj podívala. Nejradši bych ho hned vzbudila a řekla mu, že žádnou pauzu nechci. Že je mi jedno, jestli přijdu o práci. Že chci být jen s ním. Ovládla jsem se ale a šla k sobě.
Lehla jsem si do postele a jen zírala do stropu. V hlavě mi zase běžela jedna myšlenka za druhou.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfiction[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
