Ve jménu červené

13.

„Buenos días princesa." Pozdravil mě Carlos, když jsem vyšla před budovu nádraží.

„Ahoj, co ty tady?" Zeptala jsem se překvapeně.

„Přijel jsem tě vyzvednout." Ukázal s úsměvem na své auto.

„Čekala jsem něco víc obyčejného." Vysvětlila jsem.

„Jestli chceš, řeknu popelářům, aby tě vyzvedli." Zasmál se.

„Nene, ráda se s tebou svezu. Děkuji." Vyhrkla jsem rychle a následovala ho do auta. To bylo už podruhé během jednoho týdne, kdy jsem se vezla tak luxusním autem.

Pomalu jsme se blížili k příjezdové bráně k okruhu.

„Připravená na velkolepé uvítání?" Zeptal se. Po chvíli jsem pochopila, co tím myslí, všude kolem seděli fanoušci a jakmile nás spatřili, už si nás natáčeli a fotili. Však ani nemůžou vidět, kdo tam sedí, ne? Pomyslela jsem si. Carlos mával a opatrně projížděl bránou.

„Dobře, na tolik pozornosti jsem připravená nebyla." Řekla jsem, ještě pořád trochu v šoku. Dorazili jsme na místo a vyrazili spolu do Fan zone, kde se mělo uskutečnit několik rozhovorů.

„Ahoj!" Pozdravil mě Charles, když jsme vstoupili do backstage. „Ahoj!" Usmála jsem se na něj.

„Koho to tu máme?" Do backstage vešel Lando a hned za ním šel Oscar Piastri.

„Taky ti přeji dobré ráno, Lando." Zašklebila jsem se na něj.

„Ahoj Sophie." Řekl tiše Oscar a usmál se.

„Ahoj Oscare." Pozdravila jsem ho nazpátek.

„Vidíš Lando, takhle se to dělá." Řekla jsem rádoby poučným hlasem.

„Dobře, možná to příště zkusím, ale nic neslibuju." Pokrčil rameny. To už jsme se oba smáli.

„Takže, za chvíli jdete na řadu. Ferrari jde v celou a McLaren ve čtvrt na jedenáct. Pak jde Red Bull" Do místnosti vstoupila žena a začala se rozhlížet, kdo všechno už tam je. Podívala jsem se na mobil. Bylo za tři minuty deset.

„Pojďte kluci, ještě rychlá fotka na Instagram, než půjdete." Zavolala jsem na oba řidiče Ferrari. Oba si stoupli blíž k sobě a zapózovali. „Výborně, můžete jít." Ukázala jsem na ně zdvižený palec. Za chvíli už oba šli na stage a já jen slyšela nadšený potlesk a jásání fanoušků. „Tak jak se ti líbí Imola?" Otočil se ke mně Lando.

„Je hustý to vidět z druhého pohledu. Už jsem tu byla jako fanoušek, ale prožívat to takhle je něco šíleného." Řekla jsem upřímně.

„A ty jsi teda někde odsud?" Zeptal se.

„Bydlím teď v Bologni, ale pocházím z Doncasteru." Vysvětlila jsem. „Nekecej, ty jsi taky z Británie? Myslel jsem, že jsi Italka!" Vypadal opravdu překvapeně.

„Já teda teď žiju v Monaku, ale rád se tam vracím." Dodal.

„Já jsem sem odešla kvůli škole a už tu tak nějak zůstala. Ale občas mi Anglie chybí. Nedostanu se tam tak často, jak bych chtěla." Přiznala jsem.

„Tak ještě že už se blíží Silverstone." Usmál se Lando.

Odpoledne následovaly dva volné tréninky. První trénink proběhl v pořádku a všechno šlo hladce. „Volný trénink číslo 2" napsala jsem k fotce obou závodníků sedících v autech a postla to. Tohle byla opravdu práce snů. Za chvíli už byli oba na trati. Chvíli jezdili a všechno vypadalo v pohodě, když v tom najednou přišel déšť. Ačkoliv před ním varovali, všichni doufali, že se nám nakonec vyhne. Pršelo čím dál silněji a všichni řidiči se postupně začali vracet do boxů. Charles byl ale uprostřed kola, takže se jen tak vrátit nemohl.